REPORTÁŽ: HEAVEN OR HELL 3

Heaven Or Hell číslo 3 je za námi a já jsem tu teď od toho, abych Vám prozradil jaké to bylo. No myslím, že mi na to budou stačit jen tři slova: štípaná, štípaná, štípaná. No ale pokud bych zůstal pouze u těchto tří slov asi byste se toho moc nedozvěděli, tak vemte za vděk „kratší“ reportáží, ke které jsem tentokrát přiložil i poměrně slušnou porci fotek. Jdeme na to, tentokrát to skutečně bylo „Nebe nebo peklo“.

Asi nemá cenu se příliš rozepisovat o organizační stránce věci, již jsme si myslím všichni zvykli, že organizace večerů Heaven Or Hell je na velice kvalitní úrovni a mě nezbývá než dodat, že to tak bylo i tentokrát. Večer začal s mírným zpožděním a já musím s politováním poznamenat, že tentokrát se pořadatelům kongresové centrum nepodařilo vyprodat. Ale i tak byla velmi slušná návštěva a atmosféra, kterou diváci vytvořili byla chvílemi skutečně neuvěřitelná. Jelikož jsem vlastnil průkaz opravňující mě ke vstupu do zákulisí ihned jsem toho využil a vloudil se do šaten, kde vládla již poměrně hustá a nervózní atmosféra, proto jsem raději kluky nerozptyloval nenápadně si vypučil aktualizovaný program zápasů a překvapeně zjistil, že je úplně jiný než, který byl před turnajem zveřejněn. Ale to jsem ještě nevěděl co nás čeká v ringu.

Kašpar Jan (Hanuman Gym Praha) Vs. Lidák Patrik (Hamr Gym Ostrava)

Typický zahřívací zápas na 3 x 2 minuty v thajském boxu. Zde se utkal již poměrně zkušený Patrik Lidák s talentovaným Honzou Kašparem hájícím barvy Hanuman Gymu. Honzu Kašpara jsem již měl možnost vidět zápasit na Open turnajích a bylo mi jasné že se svou tvrdostí bude jistě důstojný soupeř pro ostravského bojovníka, který sám je znám pro svůj nekompromisní způsob boje.

Bohužel se na Honzovi projevila částečná nervozita z jeho prvního velkého zápasu a působil trochu zakřiknutým dojmem avšak postupně se začal do zápasu „probouzet“ a tvrdě oplácel všechny útoky Patrika Lidáka. Patrik nasadil svou oblíbenou zbraň - tvrdé kopy, Honza naopak kontroval velmi pěknými highkicky, které ale bohužel neprošly přes Patrikův kryt.

Zápas byl nakonec doboxován a na body byl vyhlášen vítězem zaslouženě Patrik Lidák. Pokud na sobě oba borci zapracují, myslím že pozici „zahřívačů“ brzy přenechají dalším mladým klukům a pomalu se přesunou na thajboxerské abecedě o jedno písmenko výš.

Buček Miroslav Vs. Lungrik Patrik

První zápas večera podle pravidel MMA (Mixed Martial Arts). Velmi zjednodušeně: podle těchto pravidel mohou borci bojovat i na zemi, jsou zakázány údery lokty, trhání, kousání, škrábání a útoky na genitálie, jinak je vesměs vše dovoleno.

Proti sobě nastoupili zkušený Patrik Lungrik a Miroslav Buček. Překvapivě velmi pohledný zápas, kde ve stoje byl o něco lepší Miroslav Buček. Snažil se svého soupeře tvrdě zasáhnout, ale nedařilo se zasadit rozhodující úder, poté se pokoušel rozkopat nohu Patrika Lungrika a zde se mu již dařilo o něco více. Patrika začala noha brzo bolet a pochopil, že musí s Mirkem co nejrychleji na zem, což se mu nakonec i podařilo, avšak dostal se nepříliš vhodné pozice na zádech. Avšak Miroslav Buček, ač ve výhodné pozici, nedokázal dostat soupeře pod finální tlak a chvílemi působil i značně bezradně, kdy naopak místo aktivního útočení ve výhodné pozici naopak inkasoval údery. Na borcích se brzy objevuje krev a dochází k první lékařské prohlídce, ale borci (ač oba značně zkrvavený) pokračují. Celá situace se opakuje s tím rozdílem, že se Patrikovi nakonec podaří z nevýhodné pozice na zádech dostat do vítězné polohy a zasype svého takřka vyčerpaného soupeře tvrdými údery a do ringu letí ručník, který ukončuje zápas. Vítězem se stává po neuvěřitelné bitvě Patrik Lungrik. Oba borci ukázali obrovské bojové srdce a velký potenciál, uvidíme jak se jim povede v dalších zápasech.

Nohýnek Pavel Vs. Poborský Jaroslav

Druhý zápas v MMA. Opět neuvěřitelná štípaná, kdy hlavně ve stoje poměrně jasně dominuje svěřenec Tomáše Machotky Pavel Nohýnek. Avšak Jarda Poborský ukazuje pevnou bradu a všechny inkasované rány, včetně několika kolen, relativně bez problémů ustojí. Zápas se dostává po chvíli i na zem a diváci jsou svědky několika pokusů o nasazení páky od obou borců a následně také několik velmi zdařilých úniků před těmito útoky. Zápasí se střídavě ve stoje i na zemi a zatím má poměrně jasně navrch Pavel Nohýnek, ale jeho soupeř prokazuje neuvěřitelnou vůli a připravenost a postupně se mu dostává jak z vítězné pozice, tak také z páky na ruku i s anakondy. Postupem času je vidět, že Pavlu jeho houževnatý soupeř velmi ubírá síly a tak nakonec ve třetím kole přichází ke slovu i Jarda Poborský, který prokáže neuvěřitelnou fyzičku a svého únavou zdecimovaného soupeře (Pavel se skoro neudržel na nohou) dostává na zem do vítězné polohy a ukončuje zápas KO. Obrovská zasloužená radost pro Jaroslava Poborského. Opět neuvěřitelná bitva v obrovském tempu a diváci bouřlivým potleskem vyprovází oba aktéry.

Roman Šifalda (ČR) Vs. Starý Fero (Slovensko)

Na řadě je opět thajský box a v něm první porovnání sil mezi borcem ze Slovenska hájícím bratislavský Hanuman Gym a chomutovským Romanem Šifaldou. Zápas začal velmi vyrovnaně a oba borci se častovali velmi tvrdými kopy. Roman poté vysypal několik tvrdých kombinací rukou a zjistil, že tudy by mohla vést cesta k vítězství a svůj tlak rukama velmi stupňoval. Přibližně v půlce zápasu se Romanovi Šifaldovi podařil výtečný strh po kterém zůstal Fero otřesen na zemi a musel být odpočítán. Jestli tam bylo ještě koleno, či nějaký úder, to ví asi jen Fero, ale z mé pozice to vypadalo na čistý strh, avšak zdálo se mi že Fero dopadl na hlavu, což možná mohlo být to, co Fera tolik otřáslo, ale zpět k zápasu. Roman vycítil opět příležitost, ale následný tlak nedokázal využít a slovenský borec kolo nakonec relativně bez problémů doboxoval. V dalších kolech začal Roman Šifalda opět stupňovat tlak, především rukama, a naneštěstí pro slovenského bojovníka se mu i podařilo několikrát tvrdě zasáhnout a Fero musel být podruhé odpočítán. Kongresové centrum dávalo jasně najevo, že přejí českému borci knock out, avšak Fero Starý se dokázal v posledním kole velice vyburcovat k vynikajícímu finiši a svého soupeře opět velmi dobře zasahoval, avšak na vítězství to nebylo, to věděl i on sám a tak svému soupeři při vyhlášení sportovně zatleskal. Vítězem se stává na body Roman Šifalda. Velmi technicky a pohledný zápas.

Botka Ladislav (ČR) Vs. Thompson James (Anglie)

Asi nejkontroverznější zápas večera. V něm český borec Ladislav Botka proti Angličanovi Thompsonovi. Již při nástupu anglického borce bylo jasné, že přichází něco speciálního a po té co ze sebe sundal župan bylo i jasné co J. V hledišti to zašumělo. Angličan se svými 120 kilogramy svalnaté hmoty vypadal jak člověk z jiné planety a proti němu takřka o třicet kilo lehčí český borec. Začal zápas. Anglický borec se rozebíhá a jak obránce z americké profesionální fotbalové soutěže bourá Láďu Botku, který padá na zem, během pár sekund mu na hrudi přistálo stodvacet kilo zuřící živé hmoty a buší do něj jako hluchý do vrat. Avšak Botka se velmi úspěšně kryje a i když to jsou pořád ukrutné bomby, je vidět, že Angličanovi dochází šťáva. Botka se pokouší o vymostění a Thompson zavrávorá, hala bouří vidí, že Botka je pořád bojeschopný a cítí svou šanci, avšak když už se takřka dostává z nevýhodné pozice přilítá z jeho rohu ručník. A je zaděláno na největší průser večera. Ano nebojím se použít tohoto sprostého slova, ale myslím, že takřka nikdo nepochopil, proč zrovna v tuto chvíli hodil trenér Botkovi do ringu ručník. Hala bouří, ale tentokrát v negativním smyslu slova, a pískot co následuje takřka vymlátí tabulky všech oken v okruhu dvou bloků. Botka je naštván, Thompson se raduje a ve své radosti je také vypískán (ač neoprávněně).

Po těchto zápasech následuje patnácti minutová přestávka a lidé jsou velmi zvědavý zda večer dokáže udržet nastavené tempo. Laťka je opravdu vysoko a první kdo přichází po přestávce do ringu je všem velmi dobře známí a nebojím se říci populární Marek „Marča“ Lončák!

Marek Lončák (ČR) Vs. Kosztanko Erik (Slovensko)

První áčkový zápas večera. Slovenský borec se pyšní evropským titulem v Muay Thai a tak bylo jasné že Marču Lončáka budou čekat perné chvíle. A také že jo. Slovenský borec byl na svou váhu nebývale vysoký a této své výhody náležitě využíval. Již první kolo přineslo tvrdé výměny a velmi silné roundkicky ze strany Erika Kosztanka, tak tvrdé, až Marčovi přerazil u lokte jednu z kostí na předloktí, ale Marča je tvrdý bojovník a zápas nevzdal. Bylo mu jasně že s bolavou rukou toho moc nevykryje a tak vše vsadil na to, že soupeře knockoutuje… a tak začali lítat ringem lokty. Zápas nabral na obrátky, protože Slovenský borec se rozhodně nechtěl nechat zahanbit a všechny útoky vracel. Svojí výšku se snažil využít především v klinčích, jenže Marča ze zlomenou ruku na nějaké větší přetahování nemohl pomýšlet a tak vždy Slováka natlačil na roh, a v úchopu za jeho dolní záda mu systematicky rozkopával nohy. Jenže Slovák ho ze své výšky neustále zasypával lokty zvrchu do hlavy tak dlouho až to kůže nevydržela a ringem opět tekla krev. Zranění naštěstí nebylo tak vážné, aby Marča nemohl pokračovat. Jeho chvíle přišla přibližně v polovině zápasu, kdy se mu konečně podařilo proniknout loktem skrz soupeřův kryt a zasadil mu tvrdou ránu přesně mezi oči. Na Erikově obličeji se v tu chvíli objevila jizva nebo spíš takový důlek nebo jak nazvat něco, co jak se po zápase zjistilo je proražená hlava!!! Ale ani Slovák s „dírou“ v hlavě nehodlal vzdát a zápas v obrovském tempu pokračoval až do pátého kola a podle mě se vítězství každou chvíli naklánělo na obě strany. Rozhodčí nakonec vítězství přiřkli našemu borci a já myslím, že Marek Lončák vybojoval jedno ze svých dosavadních nejtěžších vítězství. Fantastický zápas a oba borci předvedli neuvěřitelné bojové srdce!

Daniel Waciakowski (ČR) Vs. Christian Ludecke (Německo)

První zápas K-1, což znamená váha nad 90 kg, žádné lokty a kratší klinče. Proti sobě dva ostřílený borci. Dan je velký dříč a na tento zápas se pilně připravoval. Chtěl jistě všem ukázat, že je skvělý bojovník a odčinit nešťastné KO, které mu uštědřil na minulém Heaven Or Hell jeho německý soupeř. Ale ani Christian Ludecke nehodlal nastavit bradu a čekat až to „ťukne“ a již od první sekundy vlítnul do našeho borce jako uragán a zápas ihned nabral na obrátkách. Dan se zpočátku na moc nezmohl tak se spíše soustředil, aby nekoupil nějakou zbytečnou ránu, která by ho poslala do počítání a sporadicky kontroval lowkicky, jeho tradiční velkou zbraní. Neměc po chvíli ubral na tempu (ale opravdu ne o moc) a Dan se soustředil na jeho zadní nohu, protože bylo vidět že mu lowkicky zrovna nechutnají a začal na ní dopadávat. Takto skončilo první kolo. Druhé kolo se neslo v podobném duchu, ale bylo vidět že Němec už si není moc jistý na nohách, které ho určitě hodně bolely. Avšak pak se stala velmi nešťastná věc, oba borci se dostali do klinče u provazů tak nešťastně, že když se z něho snažil německý borec vysmýknout trefil Dana loktem z otočky do krku (nutno dodat že neúmyslně). Dan chvíli stál a snažil se to rozdýchat a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl nějaký problém, ovšem po chvíli se Dan skácel k zemi a bylo vidět, že nemůže dýchat a kongresové centrum ztichlo. Situace nabrala na obrátkách, ihned byli k němu zavoláni lékaři a ty se snažili co nejrychleji Danovi vrátit dech do plic, bylo jasné, že německý borec loktem trefil ohryzek a s tím si není radno zahrávat. Ale nakonec Dan asi po pěti minutách vstal a hala ho odměnila bouřlivých potleskem, avšak zápas musel být ukončen a jelikož byl ukončen technikou, kterou pravidla neumožňují, byl za vítěze vyhlášen Dan Waciakowski. Je třeba říci, že Christian Ludecke proti výsledku nijak neprotestoval, byl jsi vědom své chyby ač neúmyslné a hala oba borce vyprovodila velkým potleskem.

Šafra Miroslav (Hanuman Gym Praha) Vs. Chin Igor (Rasant Gym Teplice)

Opět zápas v Muay Thai a proti sobě velmi zkušený a úspěšný závodník pyšnící se titulem mistra světa Miroslav Šafra a proti němu papírově o dost slabší teplický Igor Chin. Viděl jsem několik zápasů Adama China a v mých očích je to velmi houževnatý „srdcař“, který jde do zápasu na doraz, ale osobně jsem si myslel, že proti Mírovi Šafrovi neobstojí. Jenže on obstál. A tím překvapil nejen mě a šokované publikum, ale asi především samotného Míru Šafru. Ten vstoupil do českého ringu po dlouhé tříleté pauze a takhle si jistě svou obnovenou premiéru nepředstavoval. Igor Chin se do něj pustil naprosto bez respektu a již od prvních sekund bylo jasné, že tento zápas bude „něco“. A také, že bylo. Tvrdé výměny a bojovnost se nesla sálem a do toho se ozývali nadšení diváci. I když bylo na první pohled jasné, kdo je v ringu zkušenější borec, nebylo vůbec jasné jestli to bude na houževnatého Igora China stačit. Ten neustále tlačil a i když dostal spoustu tvrdých ran ve svých útocích neustával. Avšak i tak by Šafra toto kolo jasně vyhrál kdyby….kdyby přesně se závěrečným gongem, nechytil tvrdý backfist. Míra ránu nakonec ustál, ale zatančil nám ukázkový „kapří tanec“ (kdo viděl zápas Sapp Vs. Leopoldo už asi ví o čem mluvím J a měl velké štěstí, že jeho „kapříka“ přehlédl ringový rozhodčí, protože tohle bylo na počítání. Stejná štípána pokračovala i v dalších kolech a zde přišel velmi důležitý moment, po jedné z výměn se Míra nechtěně otočil ke svému soupeři zády a byl odhozen do provazů, jenže to se stalo asi v půli ringu a Míra se rozhodl, že se od provazů elegantně odrazí, ale byl tak dlouho otočen k soupeři zády až ho rozhodčí ze stejnou elegancí odpočítal.

Bylo mu jasné, že pokud nechce prohrát musí do toho vlítnout na sto procent. To, co borci předvedli poslední dvě kola byla naprostá bitva bez krytů, kdy oba dělilo jen skutečně málo od knockoutu. Mírova chvíle přišle skoro deset sekund před koncem, kdy naprosto netaktický Igor Chin pořád zběsile tlačil až se Šafrovi kombinace zvedák – hák konečně povedla a teplický borec si ustlal pelíšek na podlaze ringu. Jenže naneštěstí pro Mirka Šafru ještě stihnul vstát a když rozhodčí napočítal do devíti zazněl gong, který ukončil tento neuvěřitelný zápas. Rozhodčí nakonec dali zápas Igorovi Chinovi, který tak oslavil své určitě největší vítězství. V mých očích byl tento zápas remíza a přišla by mi naprosto spravedlivá, ale dávám jen na svůj dojem a nejsem rozhodčí, nevím jak to vypadalo na bodových lístcích. Kdyby zápas trval o půl minuty déle vše by vypadalo asi jinak, ale na kdyby se v ringu nehraje a tak tu máme největší překvapení večera.

Manhoef Melvin (Holandsko) Vs. Molnár Slavomír (Slovensko)

Jeden z hlavních zápasů večera, opět MMA. Proti sobě dva vynikající borci. Náš slovenský „bratr“ Slavomír Molnár se rozhodl zkrotit holandskou bestii Melvin Manhoefa. Ten již svým netradičním nástupem získal diváky na svou stranu a tak byli všichni zvědavi, jak si tento černý borec, jehož pověst tvrdého bojovníka předchází, v ringu povede. A vedl si skvěle. Již od počátku bylo jasné, že je v ringu jako doma a že ho tento sport baví. Dravě lovil Molnára po ringu, ale ten rozhodně nehodlal dát svou kůži zadarmo. Zpočátku se nesl zápas v opatrném duchu, ani jeden z borců nechtěl udělat nějakou chybu – ta se v MMA většinou trestá tvrdým KO, čehož si byli jistě oba vědomi. Manhoef se pokusil o pár kopů a Molnár kontroval údery rukama, ale nepodařilo se mu tvrdě zasáhnout. Molnár je velmi zkušený judista a tak se pokusil svou výhodu využít a dostat holanďana na zem, avšak povedlo se mu to tak nešťastně, že málem sám sebe vydal do velmi nebezpečné pozice. A to se pak opakovalo se stejným výsledkem ještě jednou. Jenže Manhoef na zemi rozhodně bojovat nehodlal a zápas přesunul zpět do stoje, kde se mu podařilo Molnára tvrdě zasáhnout a ten získal respekt a začal ustupovat, to byla chvíle pro „holandskou bestii“, aby zatnula drápy. Manhoef začal pronásledovat Molnára po ringu na kterém bylo vidět, že už si zoufale neví rady, ale než dostal šanci něco udělat přilétl na jeho bradu neuvěřitelný pravý hák, který ho ihned poslal do říše snů. Další výhra pro holandského borce, ten ještě stihl pochválit diváky a české holky (jak jinak ;) a na pořadu dne byl zápas večera:

Bjorn Bregy (Švýcarsko) Vs. Brestovac Mladen (Chorvatsko)

Máme tu zápas večera a v ní jedna z velkých hvězd K-1 Bjorn Bregy a proti němu talentovaný chorvat Mladen Brestovac. Švýcar rozhodně nehodlal zůstat za svou pověstí a ihned se bez nějakého taktizování pustil do chorvatského borce. Ten se snažil útoky vracet, ale na víc než pár roundkicků a háků „naslepo“ se nezmohl. Poměrně dobře se kryl a tak první kolo skončilo sice jasně pro Bjorna Bregy, ale ještě se mohlo mnoho stát. Ale nestalo. Švýcarovi se podařilo několikrát najít skulinku v Brestovacově krytu a bylo jen otázkou času, kdy přijde rozhodující úder. Těch úderů bylo nakonec několik a Mladen Brestovac se poroučel na podlahu ringu. Sice ještě vstal, ale ruce na znamení pokračování v boji již nezvedl…Bjorn Bregy si může do své statistiky připsat další KO. Sympatický výkon od velmi sympatického borce, který taktéž poděkoval divákům a svému novému trenérovi.

A je to za námi. Pokud jste dočetli až sem, tak je Vám asi už jasné, co jsem myslel slovem „štípaná“. Tolik tvrdých zápasů v jednom galavečeru jsem asi ještě neviděl a tak jsem upřímně zvědav, co nám organizátoři v čele s CMTA přípraví příště.

Dál bych rád zdůraznil, že samozřejmě nemám patent na rozum, takže je možné, že jsem se někde spletl, takže se všem předem omluvám, najdete-li v článku nějakou opravdu závažnou chybu, dejte mi vědět a já to ihned opravím. Jinak v rámci objektivity můžete najít reportáže také těchto stránkách, anebo přímo na původních stránkách akce HEAVEN OR HELL!

P.S. Rád bych také poděkoval Ondrovi „NIPPONovi“ Novotnému za to, že se konečně dva zápasy před koncem přeřekl, protože pak už bych nevěřil, že tam stojí opravdu on ;)… a také proto, že mě nenapadá nic jiného (kritického), co bych mohl na jeho výkonu konferenciéra vytknout... byl to výborný výkon, ať si říká kdo chce, co chce tenhle večer se mu poved a patří mu velký dík za atmosféru, kterou dokázal vytvořit při nástupu všech borců. Gratuluju!