Ohlédnutí za UFC Fight Night 40

UFC Fight Night 40 bylo sice na papíře turnajem dost slabým (čemuž také odpovídala návštěvnost: pouhých 6143 diváků v poloprázdné hale pro cca 16000 fanoušků) s nevalnou startovkou, ale jak už tomu často bývá, nakonec všechny diváky obrovským způsobem potěšil. Většina fightů byla nalosovaných velice vyrovnaně a z třinácti vypsaných fightů byly jen zhruba dva nepříliš zábavné, ve zbytku večera nebylo o parádní momenty nouze, na čemž má lví podíl hlavně šest knockoutů v prvních kolech kterými především outsideři dokázali otáčet zápasy. Sázející zde pravděpodobně splakali nad výdělkem, protože sázkoví favorité vyhráli jen pět zápasů a osm jich prohráli. Fight Night 40 se tak řadí k nejpřekvapivějším turnajům UFC historie (rekord má Fight Night 38 s devíti překvapivými výhrami). Na vstupném se vybralo nečekaně málo, jen 415 000, což nestačí ani na pokrytí platů jednotlivých borců. Celkový čas všech třinácti zápasů byl 2 hodiny a dvě minuty, ale američtí fanouškové začínají stále častěji upozorňovat na skutečnost, že UFC má na těchto televizních turnajích na UFC Fox Sports problémy s tempem - celý přenos (od předzápasů na Fight Pass po hlavní zápasy na Fox Sports 1) totiž trval přes šest hodin a hlavní zápas večera začínal až kolem půlnoci, což u televize vydrží skutečně jen ti nejodolnější, kteří si tak zároveň vytrpí neuvěřitelné množství reklam (v tomhle máme my, co sledujeme jen ripy obrovskou výhodu, přetáčení tyhle problémy odstraňuje :) Pojďme se ale již podívat na jednotlivé zápasy. Nejlepším zápasem večera se bezesporu stal právě hlavní zápas mezi „Nesmrtelným“ Mattem Brownem a Erickem Silvou . Byla to akční pecka která bude bezesporu kandidovat na jeden zápasů roku a zejména první kolo bylo možná vůbec nejlepším kolem letoška. Oba borci přitom stihli předvést vlastně všechny své typické vlastnosti. Silva předvedl tradiční smrtící zahájení a už v úvodu prvního kola sestřelil Browna k zemi kopem na žebra (s čímž měl Brown už několikrát problém i dříve). Silva pak získal Brownova záda a hrozil nebezpečným RNC finišem - přesně jak řada fanoušků očekávala. Pak už ale přišel čas Browna. Prokázal svou nesmrtelnost, z RNC vyvázl, zařadil dvojku a vývoj celého kola naprosto otočil. Silva začal odcházet fyzicky a Brown rozjel svoje tradiční agresivní muay-thai loktovačky. Vyčerpaného a zmláceného Silvu pak ničil v ďábelském tempu další dvě kola (včetně nádherných tripů z klinče) než ho rozhodčí konečně odmával, Silva si ale také navýšil kredit, protože vydržel skutečně neuvěřitelné věci. Ačkoli se objevily i názory, že v případě Silvy měl jít ručník do klece mnohem dřív a jeho cornermani neměli vůbec takový náklep připustit, je pravdou, že i Silvovi se v druhém podařily pěkné zásahy - zejména na Brownova žebra, což Browna opět málem složilo (Silva si toho ale podle všeho úplně nepovšiml). Oba borci byli za tenhle zápas od UFC kvalitně odměněni. Nejenže si každý připsali bonus 50 000 za zápas večera, Brown navíc dostal ještě dalších 50 000 bonusu za výkon večera.  A co oba protagonisty v tuto chvíli čeká dál? Matt Brown si připsal už sedmou výhru v řadě, což je vůbec nejdelší vítězná série velterové váhy (a s Weidmanem a Baraem také druhá nejdelší vítězná série v UFC vůbec po Jonu Jonesovi) a v jeho případě je tak situace poměrně jasná: Hurá směr titul. Brown je v tuto chvíli světovou sedmičkou a Dana White ho po tomto zápase označil za absolutní „rockovou hvězdu“. Browne měl během zápasu na své straně pochopitelně i fanoušky, protože je z Ohia a bojoval zde zhruba po 1900 dnech poprvé. Dana White také potvrdil, že Browna v příštím zápase už bezpečně čeká nějaký TOP soupeř a podle všeho by tak Brownovi mělo stačit k případnému titulovému zápasu už jen jedno vítězství. Nejvíc se jako o možném soupeři spekuluje o Hectoru Lombardovi, který je momentálně volný - a který by mohl prověřit Brownovu zemařinu (v sedmizápasové šnůře mu chybí skutečně elitní wrestleři kterých je UFC TOP 10 víceméně plná). Brown, který za jeden z důvodů svého úspěchu považuje fakt, že ho UFC před začátkem této vítězné série málem propustilo, což mu paradoxně umožnilo hodit se do psychické pohody a srovnat si priority už také začíná vystrkovat růžky - naposledy to bylo prohlášením že by Johnny Hendrickse v titulovém zápase bezpečně porazil. S Erickem Silvou je to maličko složitější. Po zápase musel být přímo z klece odnesen na nosítkách, ale z nemocnice ho posléze propustili a nic skutečně vážného mu nakonec není, takže už ho čeká cesta zpět do Brazílie. Silva předvedl obrovskou míru zdravé sebekritiky a omluvil se svým fanouškům, že je zklamal. V žádném případě prý nad Brownem neočekával snadnou výhru a měl natrénováno a byl připraven na plných pět kol. Zároveň si tedy uvědomuje, že je s jeho přípravou ale něco v nepořádku, protože to rozhodně nebylo poprvé, co mu došla šťáva, není prý ale schopen říct, v čem přesně je problém, protože v tréninku podobnou zátěž zvládá. Má tedy nyní v plánu intenzivně pátrat po příčinách neúspěchu a ačkoli potvrdil, že zůstává ve stávajícím týmu, slíbil že si rozhodně vyzkouší stáže v několika amerických kampech aby získal nové podněty, větší přehled o tom jak trénují ostatní a zkrátka zkusil zjistit, kde je zakopaný pes. Je pravdou, že ve třiceti letech už není v kategorii nadějného prospektu a potřebuje velkou změnu, slyšet to z jeho vlastních úst je ovšem velmi osvěžující. V co-main eventu si to rozdali postojáři Lorenz Larkin a Costa Philippou . Larkin začal dobře a stylově ostřeloval Philippoua zdálky, ten ale nakonec jeho zásahy zkrátka prošel, Larkina natlačil ke kleci a využil svou silovou převahu a Larkina sestřelil k zemi v čtvrté minutě prvního kola. Philippou (13-4 MMA, 6-3 UFC) tak zlomil dvě porážky v řadě a naznačil, že přece jen ještě nepatří do starého železa a zůstává v TOP 20. Larkin (14-3 MMA, 1-3 UFC) klesá do TOP 30 a v UFC se nějak ne a ne prosadit. Navíc je tohle první zápas v kariéře který prohrál KO. Philippou zde hrál skutečně o hodně, jak po zápase sám přiznal, po předchozích dvou porážkách hodně uvažoval o ukončení kariéry, ale trenéři ho nakonec přesvědčili, aby se ještě nevzdal a ukázal, že se s něčím podobným dokáže vypořádat. Porážky totiž byly pro Philippoua extra těžké - nejprve ho 15 minut válcoval na zemi Carmont, což Philippou považuje za nejhorší čtvrthodinku svého života a pak ho překvapivě sundal v prvním kole Rockhold a uštědřil mu první KO prohru kariéry. Larkin příště zřejmě dostane zápas o udržení, s Philippouem by se ještě přece jen mohlo počítat i v širší světové špičce. Velké překvapení se konalo v zápase Daron Cruickshank vs. Erik Koch . Cruickshank zde opět zužitkoval své taekwondo kořeny a sestřelil v prvním kole Kocha highkickem po nádherné kombinaci v které stihl zapojit highkicky z obou nohou i ruce. Cruickshank se tak pomalu prosazuje jako zajímavý hráč lehké váhy (a všiml si ho i Dana White), pro pětadvacetiletého Kocha jde naopak o zcela zásadní prohru. Koch, předzívaný „New Breed“ se totiž pomalu dostává z fáze prospektu a nedaří se mu prosadit. V pérové váze se mu úplně nedařilo a tohle byla jeho první prohra od návratu do lehké váhy, kde má tedy cestu nahoru na nějakou chvilku také zavřenou když teď vypadl z první světové stovky. Neil Magny předvedl takticky velice zdařilý výkon proti Timu Meansovi a zajistil si tak bodovou výhru. Magny výborně pracoval se vzdáleností a pohybem a nedovolil jinak ultraagresivnímu Meansovi nebezpečnější útočné série. Viditelně frustrovaný Means tak úplně nevěděl jak na Magnyho zaútočit a ten ho tak pohodlně přebodoval. Meansovou (20-6-1 MMA, 2-3 UFC) slabinou tak zůstávají hlavně porazy - Magny ho dostal na zem čtyřikrát z devíti pokusů, v posledních třech zápasech v UFC byl Means na zemi celkem šestnáctkrát. Teď ale prohrál tři v řadě (všechno na body) a tak je jeho kariéra v ohrožení. Magny se naopak zápas od zápasu viditelně zlepšuje, ale chybí mu síla - jeho kombinace zjevně jen bodují, neničí a Magny tak má všechny tři výhry v UFC na body. V těžké váze si to rozdali Soa Palelei a africký debutant Ruan Potts . Výrazně větší Palelei si s Pottsem poradil celkem hravě, strhl ho k zemi, osedlal ho a pak ho knockoutoval málo vídaným krátkým úderem čímž potvrdil svou obrovskou sílu. Palelei na sebe v poslední době upozorňuje v kleci i mimo ni (až nečekaně chytrými rozhovory). V roce 2007 už sice málem ukončil kariéru (po vyhazovu z UFC po jediném prohraném zápase s Eddie Sanchezem), ale pak se do toho pořádně zakousl a teď je držitelem vskutku nekompromisní série: 11 výher v řadě, všech jedenáct KO. Jen dvakrát soupeř vydržel déle než jedno kolo. S bilancí 21-3 MMA, 3-1 UFC vlastně ještě nikdy nevyhrál jinak než před limitem. Palelei je sice tabulkově teprve u světové třicítky, ale už teď jsou jeho tři UFC výhry v řadě třetí nejdelší vítěznou sérií těžké váhy. Víc má jen šampion Velasquez a vyzyvatel Werdum (oba 4). Palelei sám každopádně upozorňuje, abychom s ním teď v těžké váze počítali, že zde hodlá působit pěkně dlouho :) Mimochodem, Palelei byl jediným favoritem na hlavní startovce který dokázal uhájit výhru. Všech pět dalších vítězů hlavní startovky bylo sázkovými outsidery. Potts, první Jihoafričan v UFC pravděpodobně ještě dostane další šanci, Palelei by po třech výhrách měl jít o level výš - což se ale nakonec nestane, protože byl okamžitě booknut na UFC Fight Night 43 proti zápasníku Jaredu Rosholtovi který je tabulkově na prakticky shodném místě. Palelei na FN 43 je ale logickou volbou, protože proběhne v Paleleiově domovině, tj. Novém Zélandu. Zkušenější Chris Cariaso bezezbytku využil svých zkušeností proti mladíkovi Louisi Smolkovi a podařilo se mu získat těsné bodové vítězství. Smolkovi se nedařilo prosadit zdálky, ačkoli měl výškovou převahu a utrpěl první porážku své profesionální kariéry. Oba borci teď číhají těsně za světovou desítkou muší váhy, Cariaso (17-5 MMA, 7-3 UFC) v ní má momentálně bilanci 4-2. Cariaso má v tuto chvíli tři výhry v řadě a dělí se tak s Bagautinovem o druhou nejdelší vítěznou sérii v muší váze (za šampionem Johnsonem (5)). A má i představu jak dál: rád by si to prý rozdal s vítězem zápasu Ian McCall vs. Brad Pickett, což není špatný nápad. Znamená to ale delší pauzu, protože McCall si Pickettem si to rozdají až za dva měsíce. Veterán TUF 3 Ed Herman (22-10 MMA, 9-6 UFC) přebodoval v poněkud nudnějším zápase Rafaela Natala (17-6-1 MMA, 5-4-1 UFC). Natal předvedl mimořádně špatné fight IQ, když měl ze začátku Hermana pěkně rozkopaného lowkicky aby tuto taktiku posléze zcela opustil. Výkon každopádně z obou stran celkem neinspirativní, oba borci byli hodně pomalí. Herman se touto výhrou vrací do TOP 30 a jeho devět UFC výher je pátý nejvyšší počet výher v historii střední váhy, ale výš se v tabulce v této fázi kariéry bude zřejmě posunovat jen těžko. Natal si připisuje druhou prohru v řadě a ani v jedné nevypadal dobře, takže jeho kariéra v tuto chvíli visí na vlásku. Na body přitom ale prohrál poprvé po devíti zápasech a více než třech letech. Výborně naopak působil mladík z Japonska Kyoji Horiguchi . Ten v muší váze přebodoval Darrella Montagua a ustědřil mu tak první bodovou porážku v kariéře. Horiguchi má základ v karate a bojuje tedy dost nestandardním stylem a v postoji tedy může zatápět kdekomu. Výhra nad Montaguem ve které byl lepší o 39 podstatných zásahů ho katapultovala na páté místo světových žebříčků. Horiguchimu je pouhých 23 let a trénuje v Krazy Bee s Kidem Yamamotem - a představuje nyní možná největší šanci Japonska na nějaký titul. V náročném souboji se střetli Yan Cabral a Zak Cummings . BJJ specialista Cabral (11-1 MMA, 1-1 UFC) se v tomto zápase chtěl vrátit ke svým finišovacím kořenům, ale namísto toho utrpěl vůbec první porážku kariéry. Cabral přitom v prvním kole vypadal velmi dobře, Cummingse dostal na zem a lecčíms ho tam ohrožoval, ale Cummings ubránil a v dalších dvou kolech už byl lepším a čerstvějším borcem - který těžil jednak z lepší fýzy a pak také ze zápasnické a postojářské převahy. Cummings vyhrál na body poprvé po více než pěti letech a jedenácti zápasech a tato výhra ho posunula do světové stovky. Cummings (17-3 MMA, 2-0 UFC) přitom hodně zápasů ukončuje a zároveň v kleci působí hodně chytře, klidně a zkušeně, takže do budoucna jistě má co nabídnout a může se jednat o hodně nečekaný prospekt z TUF 17 (kde se neprosadil). Cummings tuhle výhru zároveň hodně potřeboval - v UFC byl sice zatím neporažený, ale na TUF Finále Čína nenavážil o osm liber a jeho zápas byl úplně zrušen, takže na něj teď UFC mělo trochu pifku a hrozil mu vyhazov. O úplně největší překvapení večera se KO výhrou v prvním kole postaral prakticky neznámý Johnny Eduardo proti Eddie Winelandovi . Wineland sice vypadal dobře, ale pro samé náznaky prakticky neútočil (zásahová přesnost jen 10%), Eduardo si trpělivě počkal a pak ho stylově vypnul. Výhra je o to cennější, že se Eduardo vrátil do klece po dvouleté pauze a je z nějakého důvodu považován spíše za grapplera - ačkoli funguje jako postojářský trenér v týmu Nova Uniao! Eduardo byl každopádně sázkově největším outsiderem večera a tak není překvapením, že za svou stylovou výhru obdržel bonus 50 000 za výkon večera. Větším překvapením už je ale skutečnost, že mu komise v Ohiu dala 30 denní stopku za to, že po výhře nadšeně zahodil svůj chránič zubů do publika (což tedy dělá kdekdo). O tom, že by to komise vyhodnotila jako „nesportovní chování“ a penalizovala to ale slyším poprvé :) Eduarda každopádně překvapivá výhra vynesla na třináctou příčku světových žebříčků (podle interních UFC žebříčku byl Wineland čtyřka, tak uvidíme jestli teď bude čtyřkou Eduardo) a bude zajímavé sledovat jakého soupeře dostane příště. Nik Lentz v předzápasech přebodoval Manny Gamburyana svým poměrně tradičním výkonem. S převahou v postoji, na zemi i v tempu získal všechna kola, ale kvůli svému stylu bude velmi pravděpodobně stále bojovat v předzápasech, protože je jako světová osmička bezesporu nejpřehlíženějším bijcem v UFC (25-6-2 MMA, 9-3-1 UFC). V pérové váze má nyní bilanci 4-1, ale na body vyhrál sedm z devíti UFC fightů. U Lentze bylo vidět nějaké to zlepšení (hlavně v postoji), Gamburyan se naopak už nezlepšuje a spíš stagnuje nebo se i zhoršuje. V současném UFC turnusu má bilanci jen 2-4 a ačkoli pro soupeře není lehkým oříškem (6 z devíti proher kariéry na body), na výhry už to moc není. Justin Salas pěknou ranou knockoutoval v prvním kole Bena Walla (zásah přímo skrz kryt) a po sedmi zápasech si připsal další KO výhru. Australan Ben Wall (7-2-1 MMA, 0-2 UFC) prohrál oba zápasy v UFC KO a v UFC se téměř jistě neudrží - jedinou šancí je, že by ho UFC mohlo ještě potřebovat na Fight Night 43 na Novém Zélandě. Zahajovací zápas večera: Albert Tumenov po zklamání v UFC debutu potvrdil pozici zajímavého prospektu a vypnul Anthony Lapsleyho KO v prvním kole. Lapsley přitom prohrál KO poprvé v kariéře (31 zápasů), ale Tumenov naopak KO získal svých posledních sedm výher. Zajímavé statistiky: UFC zavítalo do Cincinnati po 2394 dnech. Naposledy zde bylo s UFC 77 když Anderson Silva obhájil titul proti Franklinovi. Matt Brown si ve velterové váze připsal dvanáctou výhru a dorovnal tak Thiago Alvese na historicky páté příčce historických tabulek. Vede GSP s 19 výhrami. Sedm výher v řadě ale ve velterové v tuhle chvíli nikdo jiný než Brown nemá. Pro Browna jde také o nejlepší vítěznou sérii jeho kariéry, dříve nikdy nevyhrál víc než tři zápasy v řadě. Pro Browna to byla už devátá UFC výhra pomocí KO/TKO - dorovnal tak Riche Franklina a Caina Velasqueze na historicky čtvrtém místě historických tabulek. Vedou Silva a Belfort s 11 finiši. Ve velteru je ale Browne rozhodně největší TKO finišer. Brown navíc posledních pět zápasů vyhrál KO/TKO. Tím dorovnal opět Thiago Alvese na historicky druhém místě. Víc KO výher v řadě měl jen Chuck Liddell - 7. Brown má na kontě celkem 594 podstatných zásahů, čímž přeskočil Condita, Hendrickse a Sadollaha a je nyní ve velterové váze sedmý největší ranař historie. Proti Silvovi si pomohl o 118 podstatných zásahů. Brown celkem Silvu přestřílel o 122 zásahů. Trefil 161 z 213 pokusů, Silva jen 39 ze 71. Brown bral pozápasové bonusy ve všech třech posledních zápasech a získal tak celkem 200 000 dolarů v bonusech (tentokrát dostal bonusy hned dva). Erick Silva střídá výhry s prohrami ve všech osmi UFC zápasech. Každou ze čtyř UFC porážek ale utrpěl jiným způsobem. Dva poslední zápasy prohrál KO/TKO - nikdy předtím v kariéře takhle neprohrál. Boduje ale ještě častěji než Brown, bonus bral v pěti z šesti posledních zápasů. Philippou má sedm z třinácti výher kariéry pomocí KO/TKO. Cruickshank si připsal třetí KO/TKO výhru highkickem. Jediný kdo má v UFC také tři výhry highkickem je už jen Vitor Belfort. Koch naopak dvě z posledních tří porážek utrpěl KO. Palelei si všechny tři výhry v UFC připsal díky KO/TKO z posedu. Tím dorovnal rekordy Evana Tannera a Matta Lindlanda v počtu takových výher. Palelei má jinak všech 21 výher kariéry díky finišům, šestnáct z toho v prvním kole. Paleleiovi stačilo k výhře 5 podstatných zásahů (všechno na zemi). V minulém zápase jich na Pata Barryho potřeboval 12. Ruan Potts utrpěl první KO ve své desetizápasové kariéře. Chris Cariaso nasázel Smolkovi zdálky 40 podstatných zásahů, ačkoli byl výrazně menší. Smolka se zdálky trefil jen osmnáctkrát. V klinčích to bylo daleko vyrovnanější, Cariaso vedl jen 23-18. Johnny Eduardo (27-9 MMA, 2-1 UFC) vyhrál 13 z posledních 14 zápasů. KO nad Winelandem bylo jeho první KO po pěti zápasech a více než čtyřech letech (dva roky teď ale nebojoval). Winelandovi, bývalému titulovému vyzyvateli se teď moc nedaří. V posledních sedmi zápasech má v UFC bilanci jen 3-4. Celkové platy borců byly 680 000 dolarů. Nejvyšší plat měl pochopitelně Matt Brown v hlavním zápasu večera: 82 tisíc (41+41) a navíc ještě 100 000 v bonusech. Hned za ním veterán Ed Herman (80 = 40+40). Pak skok dolů k Lentzovi (58 = 29+29), Philippouovi (46 = 23+23) a Cariasovi (42 = 21+21). Mezi poraženými měl nejvyšší základ Larkin se smlouvou ze Strikeforce (28), Natal (26), Gamburyan (25) a Silva (22). Ostatní borci se pohybovali mezi 32 - 10 tisíci, minimum 8000 pak brali borci bez UFC výher: Montague, Wall, Lapsley (zajímavé je, že nováček Potts má základ smlouvy 10 000).