Ohlédnutí za UFC Fight Night 38

Hned na začátku si můžeme jasně říct - tenhle turnaj zkrátka UFC vyšel. Ať už ho číslujeme Fight Night 38 nebo 39 (různé weby to mají různě), v Brazilském Natalu se tentokrát borci skutečně předvedli. Šest z jedenácti fightů na startovce skončilo hned v prvním kole, což je něco, co se moc často nestává a 6828 diváků tak vidělo večer plný parádní akce zavřený proslulou Hendovou H-Bomb. UFC rekord na stopky v prvním kole je mimochodem 7, takže 6 není vůbec špatné a večer díky tomu pěkně odsýpal - celkově trvaly fighty jen hodinu, 21 minut a 59 vteřin. Co je ovšem na tomto turnaji skutečně výjimečné jsou výsledky: V jedenácti fightech dokázal favorizovaný borec zvítězit jen v jednom jediném zápase (jeden skončil remízou) a devět sázkově podceňovaných bijců tak dokázalo překvapit - to se doposud nikdy nestalo, na UFC 152 a UFC on FOX 3 bylo takových překvapení 9. Výhoda domácích borců tentokrát nebyla tak patrná, Brazilci proti cizincům to měli 5-4, nadále nicméně platí, že pro zahraniční bijce je v Brazílii dost nebezpečné zápasit, bilance za 15 turnajů pro domácí je zde 75-32. Hlavním zápasem večera byl v Brazílii remač epického souboje Dan Henderson vs. Shogun Rua . A můžeme si rovnou říct, že zápas opět nezklamal. Šogunovi se nicméně proti Hendersonovi moc nedaří a tak prohrál i podruhé, po dvě kola byl ale Rua lepším borcem který měl Hendersona několikrát pěkně načatého. Jenže Hendersonova legendární H-Bomb je zkrátka zbraní se kterou je potřeba vždycky počítat a Hendersonovi tak stačil jeden velmi vydařený zásah v třetím kole k vítězství (pak je tu samozřejmě otázka dorážecích úderů z nichž některé šly zezadu do hlavy, ale ve víru boje nebylo řešeno). Je samozřejmě trochu otázka, co s oběma borci dál. Henderson je ve svých 43 letech nejstarším borcem v UFC a je také historicky druhým nejstarším borcem který dokázal vyhrát svůj zápas TKO/KO (Randy Couture to dokázal ve 44 letech). S UFC má Henderson podepsanou novou šestizápasovou smlouvu, konec kariéry ale velmi pravděpodobně přijde dřív - sílu a výdrž Henderson stále má a zranění se mu vyhýbají, ale rychlost už se ztrácí a bylo to také už ceklem vidět. Další útok na titul také není příliš pravděpodobný - ačkoli by Henderson něco podobného viděl rád přece jen touto výhrou ukončil sérii tří proher která se táhla od listopadu 2011 (shodou okolností před těmito porážkami porazil právě Šoguna) a jde zároveň o Hendovo první KO/TKO vítězství v UFC polotěžké váze takže mu zkrátka okolnosti do karet ohledně útoku na titul moc nehrají. Pravděpodobnější jsou superfighty podobného kalibru, protože Henderson je přece jen stále velmi dobré jméno. Pak je tu samozřejmě ještě otázka TRT které Henderson už nějakou dobu užívá. Oficiálně tak byl Henderson posledním borcem na TRT který kdy v Brazílii zápasil, protože Brazílie (a ani řada komisí v americe) už TUE výjimku nadále neuděluje, takže další zápasy bude muset Hendo absolvovat bez TRT a to se na jeho výkonnosti může také podepsat. Finančně si ale oba borci polepšili - 50 000 dolarů bonusu za zápas večera, Henderson navíc ještě dalších 50 000 za tak parádní KO. Šogunova bezprostřední budoucnost je celkem jasná: nejprve musí na operaci, protože mu Henderson vítěznou ranou drsně zlomil nos. Dlohodobější výhledy jsou ale s otazníkem, Šogunova forma a případná dlouhověkost v tomto sportu jsou hodně nejisté, takže jeho další cesta je všechno, jen ne jistá. Co-main event byl tentokrát bleskovou záležitostí. Rozdali si to v něm C.B. Dollaway a Cezar Ferreira a šlo rozhodně o jeden z nejpůsobivějších výkonů Dollawaye. Ten ukočíroval agresivní nástup Ferreiry, poslal ho k zemi a dorazil několika údery za 39 vteeřin, což je zatím nejrychlejší vítězství v kariéře Dollawaye. Ten se tak posouvá do světové třicítky a zůstává stále hodně nepředvídatelným a těžkým soupeřem pro řadu borců. Význam tohoto TKO Dollaway sám trochu zlepšuje, ale už naznačil, že by se rozhodně v blízké době rád probojoval mezi světovou elitu. A my už teď víme, že svou příležitost dostane: Dollaway totiž nastoupí v dalším co-main eventu a to na UFC Fight Night 41 v Berlíně proti Francisi Carmontovi, momentální světové dvanáctce. Nezvyklou většinovou remízou skončil zápas Norman Parke vs Leonardo Santos . První kolo hodně akční, v dalších kolech akce hodně zpomalovala a zápas byl plný klinčů které si častěji vynucoval Parke. První bere Santos, další Parke - jenže britský vítěz TUF Parke přišel v prvním kole velmi nečekaně o bod za tahání za trenky bez jakéhokoli varování. Rozhodčí byli tenhle večer zkrátka hodně přísní (i v jiných zápasech) a bodový odečet tak z malé převahy Parkeho udělal remízu. Pro Parkeho to byl v UFC čtvrtý zápas - a zatím žádný neukončil před limitem.  Parke si tak dal další tři kola s nepřátelským publikem, což zvláště pro Parkeho nemusí být jednoduché, protože už před zápasem uváděl, že u něj rozhodně neplatí, že by při zápase zvládl vytěsnit okolní vlivy - řvoucí dav prý slyší velmi dobře :) Zajímavé také je, že vítěz brazilského TUF Leonardo Santos se zde vracel do lehké váhy po působení ve váze velterové a veřejně přiznal, že po UFC chtěl nějakého lehčího soupeře, namísto toho ale dostal těžkého soupeře v podobě Parka. Největší mlátičkou večera byl rozhodně souboj Fabio Maldonado vs Gian Villante . Villante sice sám sebe před zápasem označoval za novou krev polotěžké váhy, zápas mu ale rozhodně nevyšel tak jak si představoval. Villante sice Maldonada zvládl celkem v pohodě v prvním kontrolovat na zemi, jenže Maldonado se v druhém dostal do tempa, ovládal vzdálenost i akci a další porazy už nepřipustil. Zápas pak byl tak jednostranný, že ve třetím už byl z Villanteho čistě jen boxovací pytel a rozhodně by nepůsobilo nijak divně, kdyby jeho cornermani hodili ručník do klece. To se ale bohužel nestalo a tak dostal Villante až zbytečně moc naloženo, jak dokazuje několik atakovaných rekordů. Maldonado nasázel Villantemu celkem 132 podstatných zásahů (3. největší hitcount v historii polotěžké váhy). Ve třetím kole jich padlo 72 - což je pro polotěžkou váhu rekord jako nejkrutější kolo vůbec (v druhém jich bylo 59, což je také pátý nejlepší výkon). Maldonado byl celkem o 99 úderů napřed - a lepší výkon tak předvedl jen Cyrille Diabate se Steve Cantwellem (o 118 podstatných úderů). Maldonado zasáhl Villanteho hlavu 62 direkty - což je nový UFC rekord pro polotěžkou váhu a jakožto specialista na body shoty mu jich přidal ještě 26, což je v polotěžké váze také rekord (ve třech kolech). Nutno poznamenat, že 26 jich Maldonado nasázel také Jamesi McSweeneymu na UFC 120. Maldonado ale kupodivu zápasy moc nefinišuje - všechny tři UFC výhry má nyní na body, zároveň je ale jeho třízápasová vítězná série třetí nejdelší aktuální sérkou v polotěžké váze. Šampion Jones vyhrál deset zápasů, Teixeira 5. Maldonado tak jen potvrzuje, že je zkrátka must see jménem pro všechny fanoušky specificky pěstního násilí :) Mimochodem, tajemství Maldonadova úspěchu na Fight Night 38 je možná trochu překvapivé: Méně tréninku. Tohle byl prý jeho tréninkový kemp s nejmenším množstvím fyzické přípravy, jaký absolvoval - a vyplatilo se, vyhnul se riziku přetrénování a do fightu šel ve výborné formě. Maldonado také po zápase ve velmi respektuplném stylu požádal o zápas s legendou Danem Hendersonem - prý je to jeho sen. Žebříčkově mu ale v tuto chvíli okolnosti do karet nehrají, Maldonado je momentálně světovou 35. a k Hendersonovi má tak dost dlouhou cestu - zachraňuje ho jen relativní slabost polotěžké váhy ve které je o fighty obecně obrovská nouze. Z druhé strany už ale také přišla výzva: Maldonadovi by rád čelil Ovince St. Preux a ačkoli to Maldonado označil za možná těžší zápas, než Hendersona, už předběžně neoficiálně výzvu přijal (teď ještě co na to UFC mačmejkři). Zklamaní z celého večera ale musí být příznivci Mairbeka Taisumova . Ten nastoupil proti Brazilci Michelu Prazeresovi a bylo to celé takové neuvěřitelně rozpačité. Taisumov neměl žádný očividný gameplan a v průběhu zápasu se v tom souběhem okolností ztrácel čím dál víc. Prazeres Taisumova v prvním kole odkontroloval shora, v druhém s ním v pohodě držel v krok v postoji a v třetím už byl Taisumov kompletně zmatený a nevýrazný - zápas tu totiž zásadním způsobem ovlivnil rozhočí. V prvním i druhém kole byl Taisumovi odečítán bod za chytání klece a to dosti nezvykle bez varování. Chyběla tomu trochu i jakákoli konzistence, protože Taisumov byl varován že bude příště diskvalifikován a ačkoli se dalšímu přečinu nevyhl, rozhodčí ho nechal ve hře. Finálním výsledkem tak bylo velmi neobvyklých 3x 30-25 a Taisumov se tak stal teprve druhým mužem v historii UFC který během zápasu přišel o dva body (a zápas dokončil), což je pocta, kterou si za rámeček nepochybně nedá a jeho hype train se tak s velkým skřípěním brzd zasekl. Taisumov už každopádně před zápasem naznačoval, že by rád získal místo poblíž domova, tedy na UFC FN 41 v Berlíně 31. května, to ale počítal s výhrou, takže je otázkou, jestli takovou šanci dostane i s prohrou. TV přenos pak zahájil velmi rychlý zápas mezi Rony Jasonem a Stevenem Silerem , který trval necelou minutu a půl a v kterém se na pranýři opět trochu ocitl rozhodčí. Po pár úvodních výměnách trefuje Jason levým hákem za ucho, otřeseného Silera pak další kombinací posílá k zemi kde je Siler vzápětí odmáván - proti čemuž okamžitě vehementně protestuje jako proti předčasné stopce, což už mu ale není nic platné. Vítěz TUF Jason se drží svého a jasně deklaroval, že na tom stejně nezáleží, protože by Silera každopádně dorazil (s čímž pochopitelně Siler souhlasit asi nebude :) Rychlý byl také střet mezi Thiago Santosem a Rony Markesem . Maretta Santos překvapil a zvítězil za pouhých 53 vteřin. Podařil se mu dobrý kop na tělo a Markese pak rychle na zemi domlátil. Santosovy zápasy každopádně netrvají dlouho, absolvoval v UFC už dva a zatím se v kleci ohřál jen slabou minutu a čtyřicet vteřin, Cezar Ferreira ho totiž gilotinou odškrtil za 47 vteřin. Markes (14-3 MMA, 3-2 UFC) utrpěl obě porážky v UFC KO a ačkoli patřil mezi jednoho ze strůjců Vemolova odchodu z UFC, s jeho budoucností to po dvou porážkách také nevypadá dvakrát valně. Kontroverze, ačkoli také rychlá se konala i v zápase Jussier Formiga vs Scott Jorgensen . V jedné z výměn uprostřed prvního kola se borci srazili hlavami, Jorgensen putoval na záda a otřesenému Jorgensenovi se Formiga rychle dostal na záda a ukončil RNC. Pro Formigu, dříve hodnoceného jako světovou jedničku muší váhy tak začíná cesta zpět na vrchol, pro Jorgensena, který označuje každý zápas jako „must-win“ tohle asi opravdu must-win byl, protože má nyní tři porážky v řadě. Názory na situaci se u obou borců samozřejmě liší - Formiga nevěří, že by nechtěná hlavička hrála ve výsledku zápasu nějakou významnější roli, Jorgensen tvrdí, že byl hlavičkou prakticky knockoutován a na nějakou obranu už pak neměl ani pomyšlení. Zápas ale ještě bude každopádně mít dohru, protože Jorgensenovi zde jde o kariéru. CBMMA, tedy Brazilská komise po zápase uvedla, že výsledek zápasu přezkoumávat nebudou, protože o to Jorgensen nepožádal, na což samozřejmě Jorgensenův kamp okamžitě zareagoval žádostí o přezkum, jejíž výsledek zatím neznáme. Sluší se poznamenat, že v podobné situaci už kdysi komise u jednoho zápasu výsledek změnila, takže to kupodivu není bez šancí. Rychlý byl také zápas Kenny Robertson vs. Thiago Perpetuo . Robertson nejprve Perpetuovi zavařil high kickem, Perpetuo ho raději musel vzít na zem, ale vzápětí skončil osedlán, rozbušen a uškrcen a to všechno za necelé dvě minuty. Robertson se tak opět etabloval jako dosti ostrý a nebezpečný grappler s devíti výhrami z třinácti odklepáním soupeře. Perpetuo utrpěl submisí dvě ze třech svých kariérních proher, ale ta předchozí přišla před devíti zápasy v roce 2009. Hans Stringer a Francimar Barroso se do vysílaných zápasů dostali až na poslední chvíli (o tom víc dále), Stringer pak přepracoval Barrosa a získal těsné bodové vítězství. Pro Barrosa (16-4 MMA, 1-1 UFC) to byla první bodová porážka kariéry - a to přitom před zápasem říkal, že je v mnohem větší pohodě než při svém nedávném UFC debutu. A večer jako takový začal ve velkém stylu. V půli prvního kola vypnul Godofredo Pepey debutujícího Izraelce Noada Lahata naskočeným kolenem za což si vysloužil bonus 50 000$ dolarů. Naskočená kolena jsou v UFC poměrně vzácná - v UFC je jen 11 borců kteří takto v třinácti případech ukončili zápas (Diego Sanchez má na kontě dvě naskočená kolena). Pepey touto výhrou zlomil sérii dvou proher a Lahat (7-1 MMA) utrpěl ve svém UFC debutu první porážku kariéry. Na závěr je tu otázka záhadně zmizelého dvanáctého duelu Will Chope vs. Diego Brandao . Oba borci sice ještě zvládli úspěšně navážit, jenže pak se UFC rozhodlo zápas náhled zrušit. Důvodem byla skutečnost, že na povrch vyplynul škraloup v minulosti Willa Chopeho. Ten byl několik let zpátky propuštěn z armády a odseděl si pět měsíců za domácí násilí, což se zjistilo v den konání UFC Fight Night 38. Protože domácí násilí je v USA velmi stigmatizovanou záležitostí, rozhodlo se UFC okamžitě Chopeho propustit. Na jednu stranu je to pochopitelné, na druhou stranu problematické: UFC hrubě opakovaně podcenilo nějaké kontroly minulosti svých borců (tohle nebylo nic tajného), zároveň jde ale také o záležitost minulosti která by proti Chopemu asi neměla být používána na vždy. V okamžiku odsouzení mu bylo teprve 18 let, trest absolvoval a s ex-manželkou se posléze usmířil - a to dokonce natolik, že v rámci této kauzy veřejně vystoupila a napsala dopis na jeho podporu. Platné to ale nic nebylo. Will Chope, který si před UFC FN 38 dělal velký zálusk na bonus (ale asi zbytečně, protože Brandao ho dostal jako dost lehkého soupeře) alespoň od UFC dostal své "show money", Brandao dostal "show" i "win" bonus. Bral to navíc poměrně sportovně - sám poznamenal, že v minulosti také udělal chyby a věci kterých lituje, takže to Chopemu nemůže nijak zvlášť zazlívat. Další zajímavé statistické zajímavosti: Henderson má v UFC, PRIDE a Strikeforce dohromady už 23 výher. Posčítáno ve velkých organizacích (UFC,PRIDE,Strikeforce,WEC) jich má jen Wanderlei Silva víc (27). Henderson si v těchto organizacích také připsal osmnáctý knockdown a dorovnal tak Andersona Silvu a Mirko Filipovice na druhém místě. I tuhle kategorii vede Wanderlei, rovněž s 27 knockdowny. KO to pro Hendersona bylo třinácté, rekord opět Wanderlei (19). Na druhou stranu byl Henderson také sražen k zemi již podesáté (UFC/Strikeforce). Častěji byl na zemi jen Keith Jarine (12), ale i přes 10 knockdownů má Henderson za tu dobu jen jednu KO/TKO porážku (Vitor Belfort) Rua prohrál KO poprvé od března 2011 (přes tři roky a sedm zápasů). Vůbec poprvé ale prohrál v remači, doposud absolvoval čtyři remače (Coleman, Griffin, Machida, Overeem) a všechny vyhrál. Rua byl v prvním kole jasně napřed: Trefil Hendersona 30 podstatnými zásahy (ten jich měl jen deset). V druhém a třetím kole si Rua připsal 18 zásahů, Henderson 13. Dollaway ukořistil první KO výhru od roku 2008 - naposledy tak vyhrál před 1912 dny a 10 zápasy Ferreira byl knockoutován naposledy v listopadu 2011, 946 dní a čtyři zápasy zpátky Gian Villante (11-5 MMA, 1-2 UFC) prohrál oba UFC zápasy na body. Jen dva borci přišli v UFC během zápasu o dva body a zápas dokončili. Na FN 38 to byl Taisumov, na UFC 85 to byl Nate Marquardt proti Leitesovi. Prazeres si proti Taisumovi připsal 3 porazy z jedenácti pokusů (minimálně dvěma navíc zabránil Taisumov chytáním klece) a devětkrát přešel guard. Obě výhry v UFC má na body. Jason (14-4 MMA, 4-1 UFC) je zatím v UFC velmi nepředvídatelný. Každou ze svých 4 UFC výher získal jiným způsobem. Siler je naopak náchylný k finišům. Z dvanácti porážek kariéry jich deset utrpěl před limitem - rovnoměrně rozloženo na KO (5) a submise (5). KO ale nyní prohrál poprvé od roku 2009 - po třinácti zápasech. Jussier Formiga zasáhl během čtyř UFC zápasů jen 34 podstatnými zásahy. Proti Jorgensenovi jich Formiga měl devět. Je sice považován za elitního grapplera, ale soupeře odklepal poprvé po téměř dvou letech a třech zápasech. Jorgensen prochází dlouhou vleklou krizí. Má nyní bilanci 1-5 z posledních šesti zápasů a v muší váze kam shodil nedávno ještě nevyhrál ani jednou ze dvou pokusů. Tři ze čtyř posledních porážek navíc utrpěl před limitem. Noad Lahat je teprve druhým Izraelcem který kdy bojoval v UFC. Tím prvním byl už v roce 1996 na UFC 10 Moti Horenstein který nastoupil proti Marku Colemanovi. Shodou okolností bylo Horensteinovi v neděli kdy se konalo Fight Night 38 právě 50 let. Godofredo Pepey si připsal KO výhru po sedmi zápasech a zhruba 4 a půl letech.