Ohlédnutí za UFC 200

Ohlédnutí za jubilejním turnajem UFC 200, jež měl být největším turnajem UFC historie, což se ale nakonec tak docela nepotvrdilo. Ačkoli UFC se do propagace skutečně pořádně opřelo a turnaj byl v mnoha směrech průlomový, stíhala ho bohužel také celá řada kontroverzí, jež zanechaly startovku v poněkud neoptimálním stavu a které celý turnaj zpětně drobátko pošpinily. Zápasově se ve výsledku také moc nezadařilo a hlavní startovka zdaleka nebavila tolik, kolik by mohla (a třeba turnaj Fight Night 91 o několik dní později byl podstatně zábavnější). UFC 200 bylo tedy dvoustým číslovaným turnajem (pokud si odmyslíme specialitky typu UFC 39,5) a jako vůbec první turnaj se konalo v nové T-Mobile Aréně v Las Vegas. Z hlediska návštěvnosti to UFC vyšlo pěkně - turnaj přilákal 18 202 fanoušků (což by se do staré haly nevešlo) a na vstupném se vybralo 10,7 milionu dolarů, což je pro Las Vegas rekord a jde o druhé nejvyšší vybrané vstupné v historii - rekord drží UFC 129 v Torontu, jenže tam se do haly vešlo přes padesát tisíc fanoušků. Vůbec poprvé také Reebok konečně nabídl i barevně odlišené trenky bojovníků, kteří si mimo černé a bílé (a šampionské zlaté) mohli vybrat ještě také červenou, modrou, žlutou či zelenou variaci. Oblíbená byla zejména žlutá a rozhodně bylo fajn vidět opět v ikonických žlutých trenkách Anderona Silvu. A jsme-li u žluté: Celý povrch oktagonu byl také potažený žlutým plátnem namísto tradiční bílé. Šlo prý o jednorázovou záležitost kterou vymysel Dana White a mělo jít o „zlatý“ povrch jež měl symbolizovat výjimečnost tohoto jubilejního turnaje. Na PPV už se turnaji ale tolik nedařilo - UFC 200 sice obsahovalo rekordní počet šampionů a bývalých šampionů (celkem asi 8 plus mnoho bývalých vyzyvatelů), ale řada z nich byla delegována do předzápasů a největší otřesy a skandály se týkaly právě hlavní PPV startovky, takže se prodeje sice podle všeho vyšplhaly přes milion shlédnutí, ale rekordních 1,6 milionu z UFC 100 podle všeho rozhodně překonáno nebylo. Silné předzápasy na Fox Sports 1 sledovalo 1,7 milionu fanoušků s maximálkou trochu přes 2 miliony - což je třetí nejlepší sledovanost historie a vyšší čísla měly jen turnaje ve kterých figuroval Conor McGregor. A právě McGregor byl prvním z velkých problémů tohoto turnaje. McGregor měl být původně hlavním tahákem večera v očekávaném a veskrze nezaslouženém :) remači s Nate Diazem, jenže se rozhodl UFC trochu vydírat tím, že nebude dělat žádné tiskovky a bude radši trénovat na Diaze. Trochu ovšem přecenil svou vyjednávací pozici a byl z tohoto turnaje stažen, což startovku pochopitelně dost oslabilo. UFC to až tolik vadit nemusí, McGregor si to s Diazem rozdá na UFC 202, které tímto tahem naopak významně posílilo (takže čistě finančně to pro UFC asi vyjde lépe), nicméně může jít o významný faktor toho, proč UFC 200 nepřekonalo PPV rekord. Podstatně větší průšvih ale předvedl Jon Jones. Po zrušení fightu McGregor Diaz byl novým main eventem jmenován rovněž velmi očekávaný sjednocovací titulový zápas mezi Jonem Jonesem a Danielem Cormierem. Jones podle všeho sekal latinu, zvládl návratový zápas na UFC 197, dostal se ze svých problémů s kokainem a všechno bylo na dobré cestě. Jenže jen několik dní před turnajem přišla pecka: USADA oznámila, že Jones neprošel jedním z předzápasových dopingových testů a je zkrátka venku ze hry. Oficiálně zatím nebylo oznámeno, na co měl Jones pozitivní nález, jisté ale je, že nález je i v B vzorku a nejde tedy o chybu. Jones použil obvyklou výmluvu „závadného“  výživového doplňku s tím, že nebral nic jiného než co obvykle, společnost GAT která ho ale sponzoruje se prudce ohradila, že z jejich produktů to tedy nemá. Šeptanda (konkrétně Chael Sonenn a Rashad Evans) tvrdí, že měl Jones nález na nějaké estrogenové látky, které se používají k maskování dopingu, oficiálně to ale bylo potvrzeno až dnes (měl v krvi dvě různé látky, takže šance na kontaminovanou výživu prudce klesá). Jones každopádně musel z UFC 200 odstoupit a UFC nad ním víceméně zlomilo hůl - Dana White s ním nemluví, MMA svět obecně se mu vysmívá, přišel o obrovské množství peněz (podle šeptandy měl brát ještě víc než Brock Lesnar, který teď drží rekord) a tak nějak se všichni shodují, že si dokonale zničil kariéru. Obrovskou ranou je to také pro Daniela Cormiera, který zápas s Jonesem nutně potřeboval - Cormier je obecně brán jako neplnohodnotný šampion (dokud neporazí Jonese) a pokud by teď dostal Jones dvouletou stopku, k jejich remači už možná nikdy nedojde - Jones je sice v 28 letech ještě celkem mladý (ačkoli Cormier tvrdí, že jeho životní styl z něj virtuálně udělal borce v relativně podstatně staršího), jenže Cormierovi je už 37 a jeho cesta se nepochybně blíží ke konci. Cormiera tak oznámení o Jonesově dopingu zanechalo doslova v slzách a náladu mu trochu spravilo až když se jako záskok nabídl dva dny před turnajem Anderson Silva, což mu ale nakonec také moc nepomohlo, o tom ale více až níže v článku. Mimochodem, máme tu půlku roku a Jonesovo odstoupení z turnaje byla letošní změna s pořadovým číslem 22 na pozici main nebo co-main eventu. A třetí kontroverze se týká Brocka Lesnara. Tento behemot nahlásil svůj nečekaný návrat k MMA zhruba měsíc před turnajem a symbolicky se tak objevil jak na UFC 100, tak na UFC 200. Lesnarovo jméno samozřejmě přineslo značný nárůst sledovanosti a Lesnar byl postaven proti Marcu Huntovi. Během UFC 199 ovšem novinář Ariel Helwani vypustil informaci o Lesnarově návratu asi půl hodiny před tím, než tak učinilo UFC za což byla jemu i jeho kolegům z MMAFighting odebrána akreditace a  byli vyhozeni z haly. To pochopitelně pro UFC představovalo jistý PR problém a po několika dnech veřejného grilování jim byla akreditace navrácena. Lesnar dostal rekordní plat 2,5 milionu dolarů, opřel se do neprofesionálního dopéra Jonese - a sám pak po turnaji selhal v jednom z předzápasových dopingových testů. Nález se objevil až po turnaji jako takovém, ale šlo o test z 28. června, tedy o test 11 dní před turnajem. Látku na kterou Lesnar selhal zatím také neznáme a Lesnar rovněž volí obhajobu formou „závadné“ výživy, i kdyby se ale jeho slova potvrdila, jde o obrovskou dodatečnou ránu tomuto turnaji. Pro kontext nutno poznamenat, že Lesnar předzápasových testů absolvoval několik a selhal jen v jednom i tak se ale řada lidí ptá, zda náhodou nedošlo k zadržování pozitivního nálezu až po turnaji (kontroverze ne nepodobná kauze z UFC 151) a proč byl Jones odhalen před turnajem a Lesnar až po něm. Pod drobnohled se pochopitelně znovu dostala i Lesnarova předzápasová testovací výjimka na kterou si řada lidí stěžoala už před pozitivním nálezem. Čtvrtá podstatně menší kontroverze (tak trochu pod čarou) se týkala samotného prodeje UFC - UFC 200 bylo totiž vlastně posledním turnajem pod starým vedením a UFC bylo prodáno novým majitelům ( více v samostatném článku ). Zpráva vyšla najevo zhruba dva týdny před turnajem, UFC ale za cenu vysloveného lhaní zprávu popíralo a dokonce vyhrožovalo soudy některým novinářům a webům aby bezprostředně po UFC 200 sami potvrdili, že ano, zprávy byly přesné a prodej skutečně proběhl. Teď už ale k jednotlivým zápasům. Po ztrátách Conora McGregora a Jona Jonese se hlavní zápasem večera stal velmi neplánovaně jediný plnohodnotný titulový zápas celé startovky a to souboj o ženský titul ve váze do 135 liber mezi novopečenou šampionkou Mieshou Tate (18-6 MMA, 5-3 UFC) a vyzyvatelkou z Brazílie Amandou Nunes (13-4 MMA, 6-1 UFC). Dramatická výměna na čele ženské divize ovšem pokračuje a Amanda Nunes nečekaně Mieshu Tate naprosto přejela a během jediného kola jí načala údery, zkrvavila, zlomila jí nos a ukončila submisí. Amanda se tak stává čtvrtou šampionkou v historii divize a světovou jedničkou, mimo Rondy všechny šampionky ztratily svůj titul hned při první obhajobě. Amanda Nunes dostala za svůj výkon pozápasový bonus a Mieshe se tak rozhodně nevyplatilo nečekat na nějaký finančně zajímavější fight (třeba s Rondou nebo s Holly Holm). UFC z takové změny také radost pravděpodobně nemá, Amanda Nunes je pochopitelně marketingově podstatně méně zajímavá, než Miesha, Ronda nebo Holly. Mieshe tak nevyšla předzápasová předpověď že Amanda se má tendenci v pozdějších částech zápasů lámat (a naopak že Miesha lidi celkem často láme) a předpověď nevyšla ani Vegas Daveovi, který na sázce na Mieshu Tate prodělal milion dolarů. Miesha měla jinak velmi těské shazování váhy, při shazování kolabovala a váhu zvládla až na druhý pokus asi dvacet minut před časovým limitem. Za zmínku zde ještě může stát, že Amanda Nunes je prvním veřejně přiznaným gay/lesbickým šampionem v historii UFC a v UFC jí zatím jen porazila jen pět zápasů zpátky Cat Zingano. UFC by teď asi ráno titulák Ronda vs. Amanda, jenže otázkou pochopitelně je, zda se Ronda k MMA bude vůbec vracet. Co-main eventem byl tedy návrat Brocka Lesnara (6-3 MMA, 5-3 UFC) proti ranaři Marku Huntovi (12-11-1 MMA, 7-5-1 UFC). Lesnar zdůvodnil svůj návrat tím, že svou kariéru v UFC končil spíše ze zdravotních důvodů a teď když je zdráv by si rád dokázal, že na to stále má. WWE Lesnara na jeden zápas do UFC uvolnilo  s tím, že se jim UFC v budoucnu pravděpodobně nějak revanšuje - ať už zapůjčením Rondy Rousey nebo třeba Paige Van Zant (a také tím, že během UFC 200 se vysílaly reklamy na WWE). Původní plán byl mít Lesnara na UFC 205, ale doslova v hodině dvanácté se UFC nakonec povedlo Lesnara booknout už na UFC 200, ačkoli tím trochu ošidili dopingové testy. Lesnar na startovce se ale nakonec hodně hodil (zvlášť když na poslední chvíli odpadl Jon Jones). Lesnar se tedy vrátil a vyinkasoval rekordní plat 2,5 milionu. Hunt před zápasem prohlašoval, že si vezme jeho duši, že by se Lesnar měl vrátit mezi amatéry do WWE a také že je Lesnar nadopovaný až po uši. V zápase jako takovém ale Lesnar jasně ukázal, že na to ještě má. Proti Huntovi vypadal v kleci obrovský a Hunt se nechal slyšet, že nechápe, jak Lesnar dělá váhu, Každopádně byl po zápase k Lesnarovi velmi uznalý, protože ho Lesnar nikdy nepustil ani na druhý rychlostní stupeň a tři kola ho válcoval pro vcelku jasnou výhru 3x 29-28. Lesnar se tedy po téměř pětileté pauze stal světovou šestkou a naznačil, že to pro něj možná jednorázovka nebyla - nechal si dveře otevřené a uvedl, že pokud bude chtít u MMA zůstat, tak u něj zkrátka zůstane (a zajímal ho hlavně fight s Juniorem dos Santosem). Což rozhodně nebyla nezajímavá možnost - bohužel jí ale naprosto pohřbily čerstvé zprávy o dopingovém nálezu. Hunt už v tuto chvíli směrem k Lesnarovi uznalý vůbec není, zuří že to byl už třetí nadopovaný soupeř s kterým musel bojovat a uvedl, že chce dostat polovinu (a později to změnil na celý) Lesnarova platu, jnak v UFC skončí. Sledovat vývoj Lesnarovy dopingové kauzy teď bude rozhodně velmi zajímavé. Asi největším zklamáním celého večera byl nakonec souboj mezi Danielem Cormierem (18-1 MMA, 6-1 UFC) a Andersonem Silvou (33-8 MMA, 16-4 UFC). Jak již bylo zmíněno výše, Anderson Silva se nabídl jako záskok do netitulového zápasu v polotěžké váze po dopingovém fiasku Jona Jonese jen dva dny před turnajem za což mu byl Cormier rozhodně vděčný (i když i tak podle všecho přišel zhruba o milion), jenže zápas jako takový stál bohužel úplně za houby. Cormier byl u sázkovek favorit 6:1 a jak se posléze přiznal, stát v kleci proti Andersonu Silvovi ho přece jen trošku omráčilo - takže to s ním uhrál naprosto na jistotu (tři porazy ve třech pokusech) na zemi v strašně nudné záležitosti 3x 30-26 v které vlastně oba vypadali špatně. Cormier tak paradoxně doplatil na to, že se vysmíval Jonesovi za formu v návratovém fightu se Saint Preuxem a teď sám vypadal ještě hůř. Publikum předevedený výkon vybučelo a třeba Donald Cerrone se pokoušel rozjet skandování na rozhodčího „Postav je!“ Cerrone to pak po zápase ovšem zazdil ještě víc, když uvedl, že Cormier bojoval jako „teplouš,“ což pochopitelně vzhledem k zisku titulu Amandou Nunes bylo hodně špatné načasování a Cerrone si pak musel veřejně sypat popel na hlavu, že tím vlastně nic nemyslel a jen tím chtěl říct, že Cormier bojoval jako srab. Cormier je po výhře světovou dvojkou a pokud nebude k dispozici Jones (což asi nebude), měl by zájem o vítěze souboje Johnson vs. Teixeira. Silvovi záskok ve vyšší váze moc neuškodil a je světovou šestnáctkou ve střední váze a ačkoli byl předvedený výkon bídný, protože je pro něj Cormier hodně těžký stylistický soupeř, rozhodně si zaslouží úctu fanoušků za svou znahu turnaj zachránit. Technicky mistrovský zápas ovšem předvedl v návratovém zápase José Aldo (26-2 MMA, 8-1 UFC) proti Frankie Edgarovi (20-5-1 MMA, 14-5-1 UFC). Šlo zde o dočasný titul pérové váhy, protože Conor McGregor se k obhajování svého pásu příliš nemá a raději řeší remač s Nickem Diazem. I tak ale McGregor tento zápas pozorně sledoval, jak dokládá dvojice emotivních fotografií . Aldo každopádně předvedl klidný a trpělivý výkon při kterém si Edgara v pohodě rozebral. Bodové skóre vypadalo 2x 49-46, 48-47 což je shodou okolností naprosto shodné bodování jako v jejich předchozím zápase v roce 2013. Aldo je tedy novým dočasným šampionem pérové váhy, výhru věnoval svému trenérovi Andre Pederneraisovi a McGregorovi posílá jasný vzkaz: Příště už nebudeš mít takové štěstí. Žebříčkově je nyní Aldo znovu světovou jedničkou (Edgar trojkou) a povedlo se mu touto výhrou ukončit také brazilské titulové sucho, které trvalo vlastně jen 48 hodin (co Rafael dos Anjos prohrál titul s Alvarezem). Výtečně vypadal ve svém návratovém zápase také bývalý šampion těžké váhy Cain Velasquez (14-2 MMA, 12-2 UFC). Ten kvůli zranění přišel o šanci na titulový remač a tak místo toho čelil Travisi Browneovi (18-4-1 MMA, 9-4-1 UFC). Velasquez nastoupil jako mašina tak jak ho známe z časů nejlepší formy, vytáhl i nové triky (otočku!) a rozmlátil Brownea na zemi tři vteřiny před koncem prvního kola. Klíčové pro Velasqueze, nyní světovou trojku bude samozřejmě především zůstat zdravý, pokud se mu to zadaří, nastoupí pravděpodobně jako příští vyzyvatel proti vítězi souboje Miocic vs. Overeem. Velasquez za svůj výkon obdržel výkonnostní bonus, Browne, jež doufal že mu výhra nad Velasquezem vynese titulový zápas naopak působil vcelku nevalně a je mu hodně vyčítáno že zůstává v týmu Edmunda Tarverdyana (také známého mezi internetovou populací jako možná vůbec nejhorší trenér současnosti :) I tak je ale Browne stále ještě světovou devítkou. Hlavním fightem předzápasů byl dámský souboj mezi Cat Zingano (9-2 MMA, 2-2 UFC) a vítězkou TUF 18 Juliannou Penou (8-2 MMA, 4-0 UFC) ve kterém se hrálo o možnou vyzyvatelskou pozici. Důvod, proč šlo o hlavní fight předzápasů (ačkoli tam byly fighty i lépe obsazené) viděla sama Pena jednoduše: Sex prodává a jsou s Cat zkrátka hezčí než zbytek borců v předzápasech :) Zingano šla do zápasu bez konkrétního gameplanu (plánování jí prý dělá dost velké problémy) a celkově říkala, že jí věci poslední dobou pěkně vycházejí - pravdou bylo, že kdyby Penu porazila, měla by vzhledem k následnému titulovému vítězství Amandy Nunes kterou Zingano už zdolala titulák prakticky jasný. To se ale nestalo. Zingano sice začala lépe, ale Pena v dalších dvou kolech přebrala iniciativu a zejména díky grapplingu nakonec zvítězila 3x 29-28. Pena je teď světovou šestkou a sama svou pozici v UFC vidí zcela jasně: Díky TUF prý nemá UFC bilanci 4-0, ale 7-0 a tak by měla rozhodně dostat titulový zápas s Amandou Nunes. Nutno poznamenat, že Amanda Nunes už se vyjádřila, že na ní vítězství Peny nad Zingano žádný zvláštní dojem neudělalo. Cat Zingano prohrála na body poprvé v kariéře a také poprvé prohrála dva zápasy po sobě. I tak je ale stále světovou desítkou. Přímo otřesně naopak vypadal bývalý šampion velterové váhy Johny Hendricks (17-5 MMA, 12-5 UFC). Ten se sice před zápasem trefoval do Kelvina Gasteluma (12-2 MMA, 7-2 UFC) s tím, že si ho dříve na trénincích pěkně dával, jenže Gastelum na to reagoval poměrně v klidu - na tom prý není nic divného, když Hendricks v té době bojoval o titul a Gastelum byl teprve čerstvým zelenáčem a vítězem TUF. Doba však pokročila a Gastelum uvedl, že teď to bude úplně jinak - a měl naprostou pravdu. V minulosti měli oba borci s vahou problémy, tentokrát však vyhořel pouze Hendricks, který navážil 171,25 libry a musel tak Gastelumovi odevzdat 20 % platu, navíc mu v zápase brzy odešla fyzička a Gastelum už si s ním hladce poradil 2x 30-27, 29-28. Gastelum si stanovil nový osobák v počtu zasažených úderů (124 podstatných) a poskočil na pozici světové šestky, Hendrickse naopak čeká zásadní zpytování: Sám uvedl, že svůj předvedený výkon nedokáže pochopit a musí teď přemýšlet nad tím, zda má vůbec ještě motivaci pokračovat v MMA kariéře. Hendricks vůbec poprvé v kariéře prohrál dva zápasy v řadě, i tak ale zůstává solidní světovou desítkou, i když s podobnými výkony by asi rychle následoval propad tabulkou dolů. Vysokoprofilový fight se konal v bantamové váze. Exšampion T.J. Dillashaw (13-3 MMA, 9-3 UFC) nastoupil k prvnímu zápasu od ztráty titulu a to k souboji s Raphaelem Assuncaem (23-5 MMA, 7-5 UFC) který Dillashawa porazil před třemi lety. Assuncao ale kvůli sérii zranění od té doby bojoval pouze dvakrát a poslední zápas měl před téměř dvěma lety. Proto také Dillashaw šel do zápasu s tím, že Assuncao zůstal stejný supeř, ale on sám se podstatně zlepšil. A měl pravdu. Assuncao sice proti tak těžkému soupeři a po tak dlouhé pauze nevypadal až zas tak zle, i tak si s ním ale Dillashaw svými kontry a kombinacemi pohodlně poradil 3x 30-27. Dillashaw zůstává světovou dvojkou a upozornil šampiona Cruze, aby mu nikam neutíkal, že si pro něj jde v odvetě, Assuncao doufal, že mu výhra nad Dillashawem zajistí titulák (což by asi byla pravda), ale namísto toho bude muset divizí šplhat dál (a hlavně se držet zdravý) a přišel o sedmizápasovou vítěznou šnůru. Po dvouleté pauze je nyní světovou patnáctkou, před pauzou byl přitom světovou pětkou, takže mu pauza hodně uškodila. Sage Northcutt (8-1 MMA, 3-1 UFC) absolvoval první návratový zápas po porážce od Barbereny a to s Enrique Marinem (8-4 MMA, 0-2 UFC). Nadále platí, že UFC Northcuttovi rozhodně nedává přehnané soupeře a že Northcutt považuje svou prohru s Barberenou prakticky za náhodu způsobenou nemocí, i tak se s Marinem ale pořádně zapotil. Marin mu dal zabrat zejména na zemi a nasadil mu i jednu ukrutnou páku z které už se Northcutt málem nedostal. Přesto to však Northcutt nakonec uhrál dva jedna na kola a vrací se tak mezi vítěze - vůbec poprvé v kariéře vyhrál na body. Marin naopak v UFC neuspěl ani napodruhé a je značná šance, že jsme ho v UFC viděli naposledy. Northcutt je momentálně cca světová 153., Marin je až někde kolem 304. příčky. Výkonem večera (jak je u něj téměř standardem) se blýskl Joe Lauzon (26-11 MMA, 13-8 UFC) a to v zápase s ultra-populárním veteránem TUF 1 Diego Sanchezem (26-9 MMA, 15-9 UFC). Zápas trval jen minutu 26 vteřin, protože Lauzon hned v úvodu načal Sancheze levačkou a pak už to bylo odmávání od rozhodčího prakticky nevyhnutelné, i když Sanchez schytal ještě hodně zásahů, než byl odmáván. Sanchez už se sice rozhodně blíží sklonku své kariéry a jeho výkony už nejsou co bývaly (bilance 2-4 v posledních šesti), ale i tak je tohle překvapivě jeho první skutečná KO/TKO prohra v pětatřiceti zápasech a to i přesto, že je aktuálně nejtrefovanějším mužem v UFC. I sám Lauzon, momentálně světová jednadvacítka ale uznal, že nevidí důvod proč by měl Sanchez končit kariéru, výkonnostně na tom prý nebyl tak špatně, jen to Lauzonovi skutečně sedlo - a také to označil za své asi vůbec největší vítězství v kariéře. Lauzon osobně nikoho nevyzval (výzvy mu přijdou extrémně stupidní), ale i tak mu UFC neplánovalo fight s Jim Millerem na UFC on FOX 21 Gegard Mousasi (39-6-2 MMA, 6-3 UFC) měl na tomto turnaji původně čelit Dereku Brunsonovi. Zhruba měsíc před turnajem se mu soupeř změnil na Thiago Santose (13-4 MMA, 5-3 UFC), ale ani tak ho neměl zcela jistého - Mousasi totiž předpokládal (a bylo to s ním i rozjednáno), že v případě nutnosti zaskočí do polotěžké kde dříve působil proti Cormierovi za vyřazeného Jona Jonese. To se nakonec nestalo a situaci pořešil Anderson Silva, Mousasimu tak zůstal Thiago Santos s kterým si chladnokrevně, jak je jeho zvykem, poradil KO v závěru prvního kola za což obdržel pozápasový bonus. Mousasi je nyní světovou šestkou, Santos si příliš nepohoršil a ačkoli byl Mousasi nad jeho síly, je nyní světovou sedmnáctkou. Zahajovacím soubojem večera byl zápas mezi Jimem Millerem (26-8 MMA, 15-7 UFC) a Takanori Gomim (35-12 MMA, 4-7 UFC). Miller už zvažoval ukončení kariéry, ale po dlouhých zdravotních peripetiích mu konečně byla stanovena správná diagnóza (borelióza) a s tím už se dalo pracovat, takže u MMA zůstal. A vyplatilo se, bývalou PRIDE legendu Gomiho vzal Miller rychle na zem, získal jeho záda a ukončil ho GNP ze zad v průběhu třetí minuty. Do dalšího zápasu tak světová pětatřicítka a jedna z největších stálic lehké váhy Miller vletí hned na UFC on FOX 21 kde nastoupí proti Joe Lauzonovi v remači po čtyřech letech. Gomi má nyní v posledních pěti fightech bilanci 1-4 a s třemi porážkami v řadě zažívá nejhorší sérii své osmačtyřicetizápasové kariéry. A nakonec zpomalený sestřih vybraných momentů z UFC 200 Zajímavé statistiky: Sázkoví favorité vyhráli šest zápasů, pět prohráli. Jeden fight měl vyrovnané kurzy. Dvanáctizápsová startovka trvala dohromady 2:11:29 Nebyl vyplacen žádný bonus za zápas večera, místo toho se vyplácely čtyři výkonnostní bonusy: Obdrželi je Amanda Nunes, Cain Velasquez, Joe Lauzon a Gegard Mousasi Amanda Nunes má nyní čtyři výhry a dorovnala tak nejdelší aktivní sérii v divizi. Celkově má v bantamu šest výher a tím historicky dorovnala Rondu. Z šesti výher jich má pět stopkou - všechno v prvním kole. Celkově v kariéře ukončila 12 ze 13 výher, na body s ní vydržela jen Valentina Shevchenko. Amanda stihla za tři minuty Mieshu přestřílet o 37 podstatných úderů. Miesha si bouchla jen třikrát (z patnácti pokusů). Amanda je čtvrtou šampionkou historie, mimo Rondy ještě žádná šampionka titul neobhájila. Holly Holm i Miesha Tate padly ve svých prvních obhajovách. Miesha Tate utrpěla pět z šesti porážek v kariéře stopkou, v UFC tak prohrála všechny tři zápasy. Brock Lesnar nastoupil k prvnímu zápasu od prosince 2011 a vyhrál poprvé od července 2010 (ukončil tak svou sérii dvou porážek). Lesnar vyhrál na body podruhé v kariéře, poprvé se mu to povedlo před téměř osmi lety. Hunta porazil zejména čtyřmi porazy (z osmi pokusů) a nasázel mu také 137 úderů (Hunt jich měl jen 25). Mark Hunt prohrál na body vůbec poprvé v kariéře. Daniel Cormier má nyní bilanci 7-1 proti borcům kteří drželi nebo bojovali o UFC titul. V polotěžké váze má bilanci 5-1, čtyři ze sedmi UFC výher na body a úderově přestřílel všechny soupeře v UFC s výjimkou Jona Jonese. Cormier uspěl třemi porazy ve třech pokusech a odnesl si jasnou dominantní výhru 3x 30-26. Zabodoval dohromady 153 údery. Silva jich stihl jen 30. Anderson Silva je nyní pět zápasů bez vítězství. Naposledy vyhrál v říjnu 2012. José Aldo se stal prvním dvojnásobným držitelem titulu v pérové váze. V UFC/WEC historii má šestnáct výher, což je historický rekord. Šet z devíti UFC titulových zápasů Aldo vyhrál na body. Aldo si připsal 68 zásahů do Edgarovy hlavy s přesností 42 %. Edgar měl zásahů 42 s přesností pouhých 19 %. Na podstatné údery byl Aldo pouze o 1 úder napřed (80:79), famózní byla ovšem především jeho protiporazová obrana - Edgar zkusil celkem 11 porazů, neuspěl ani jednou. V předchozím zápase na UFC 156 uspěl Edgar dvakrát, rovněž z jedenácti pokusů. Edgar má nyní v pérové váze bilanci 5-2, v remačích je ovšem 2-2. Všech pět porážek v kariéře má na body. Edgar si připsal v kleci dalších 25 strávených minut a dostal se tak na 6:02:49 klecového času. Je v historii UFC vůbec první kdo se dostal přes šest hodin. Druhý za ním je GSP s 5:28:12 Cain Velasquez vyhrál první zápas od října 2013. Browne byl jeho 12 výhra v UFC a má tak třetí nejvyšší počet výher v historii divize. Vede Frank Mir (16). Z dvanácti výher jich má Velasquez deset stopkou, v tom je čtvrtý. Vede opět Mir (13). Velasquez má ale všech deset stopek KO a v tom drží historický rekord. Knockdownů má také 10, vede JDS (12). Velasquez drží rekord i v počtu porazů (34). Velasquez měl tradičně vysoké tempo - za jediné kole stihl Brownemu nasázet 84 zásahů. Na podstatné to bylo 50:6. Travis Browne má tři ze čtyř porážek v kariéře KO v prvním kole. Julianna Pena si připsala čtvrtou výhru v UFC v řadě (ačkoli sama říká, že jich má 7, protože si počítá i výhry z TUF) a dorovnala tak vítěznou sérii Amandy Nunes. Poslední dvě výhry má na body, předchozích šest soupeřek ukončila. Cat Zingano prohrála na body poprvé v kariéře a také poprvé utrpěla dvě výhry v řadě (poté, co začala kariéru devíti výhrami). Kelvin Gastelum má od návratu do velterové váhy bilanci 1-1, čtyři ze sedmi výher v UFC má na body. Proti Hendricksovi si ale dal nový osobák v počtu podstatných zásahů: 124. Hendricks jich dal 70. Johny Hendricks prohrál dva zápasy po sobě poprvé v kariéře a má čtyři z pěti proher v kariéře na body. Pořád je ale zápasnicky s porazy (55) ve velteru druhý po GSP (87). Dillashaw si v bantamu připsal devátou výhru a dorovnal tak historický rekord svého bývalého týmového kolegy Urijaha Fabera. K výhře nad Assuncaem potřeboval Dillashaw 64 podstatných úderů, což je nejvíc co kdy kdo Assuncaovi nasázel. Zatím nejvíc inkasoval s Carawayem (39 zásahů). V prvním fightu v roce 2013 Dillashaw zasáhl pouze 29 podstatnými údery a prohrál těsně na body. Raphael Assuncao přišel o sedmizápasovou UFC vítěznou šnůru a prohrál poprvé od března 2011. V bantamu má nyní bilanci 7-1. Sage Northcutt vyhrál na body poprvé v kariéře a přestřílel Marina o 80 úderů. Enrique Marin prohrál v UFC oba zápasy na body, uspěl ale proti Northcuttovi se čtyřmi porazy z deseti pokusů, což je zatím nejvíc co se Northcuttovým soupeřům podařilo. Joe Lauzon má 25 výher z 26 nějakou formou stopky. V lehké váze UFC má dvanáct stopek a drží tak divizní rekord (a v historii UFC je pátý celkově). Má také už čtrnáct pozápasových bonusů a tím dorovnal Nate Diaze na pozici největšího sběrače bonusů všech dob. Diego Sanchez má nyní v posledních šesti zápasech bilanci 2-4 a do hlavy už v UFC kariéře schytal 1077 zásahů (nejvíc ze všech aktivních borců), ale i tak byla prohra s Lauzonem jeho první skutečné KO v 35 zápasech. TKO má také ze souboje s Pennem z UFC 107, tehdy šlo ale o lékařskou stopku kvůli tržné ráně. Gegard Mousasi má nyní 32 z 39 výher v kariéře stopkou, třicet z toho je navíc v prvním kole. Thiago Marretta Santos utrpěl obě stopky v UFC KO. Jim Miller si připsal patnáctou výhru v lehké váze UFC, dorovnal tak Donalda Cerroneho a sdílí spolu historicky druhou příčku v počtu výher za Tibauem (16). Má také devět stopek, čímž je druhý v historii za Lauzonem. Takanori Gomi má nyní bilanci 1-4 v posledních pěti zápasech a prohrál tři zápasy v řadě, což je nejhorší série jeho kariéry. Možná ještě problematičtější je skutečnost, že 45 zápasů nebyl nikdy knockoutován a teď hned třikrát po sobě. Turnaj UFC 200 měl rekordní rozpočet: téměř 7 milionů = 6 979 000 dolarů. 14 z 24 borců se pohybovalo ve statisících, šest se dostalo nejméně na půlmilion a padl zde také nový rekord: Brock Lesnar dostal za zápas 2,5 milionu dolarů (otázkou ovšem je, zda o část z toho nepřijde kvůli dopingu a požadavkům Hunta). Nejvíce tedy Brock Lesnar (2,5 milionu). Mark Hunt 700 tisíc, Anderson Silva 600 tisíc. Miesha Tate, Daniel Cormier a José Aldo 500 tisíc (Tate a Cormier paušálně, Aldo 400+100). Velasquez 300 (paušál), Edgar 190, Browne 120, Miller 118, Mousasi 110, Lauzon 108, nová šampionka Amanda Nunes 100 a Northcutt taktéž. Nejhůř placení pak byli Cat Zingano (stále solidních 35), Thiago Santos (28) a jediný objektivně špatně placený borec Enrique Marin 13 tisíc.  Nejnižší plat na hlavní startovce: 120 tisíc Travise Brownea a 100 tisíc nové šampionky Amandy Nunes. Reebok smlouva rovněž rekordních 350 tisíc. Šampioni Tate a Cormier 40, vyzyvatelé Nunes, Aldo a Edgar 30. 20 veteráni Miller, Lauzon a Sanchez a z dalších zajímavostí třeba Silva 15, Hunt 10, Lesnar 5. Minimum 2500 dolarů brali Pena, Zingano, Northcutt a Marin, ačkoli Northcutt má ještě vlastní smlouvu bokem.