Ohlédnutí za UFC 173

UFC 173: Barao vs. Dillashaw se konalo 24. května v hlavním stanu UFC, tedy v MGM Grand Garden Aréně v Las Vegas. Ačkoli mediálně a marketingově se o příliš povedený turnaj podle všeho nejednalo, půjde rozhodně o turnaj který si fanoušci budou dlouho pamatovat, protože T.J. Dillashaw se postaral o jedno z největších překvapení UFC historie a přesvědčivě přejel Renana Baraa v souboji o titul bantamové váhy. Na soupisce se podepsala zranění - ani jeden ze tří nejdůležitějších zápasů večera vlastně původně nebyl plánován v této formě. Tomu by také odpovídala slabší divácká účast 11 036 diváků kteří na vstupném zaplatili zhruba 1,7 milionu dolarů. PPV odhady sice zatím nemáme, obvyklé tipy ale mluví jen zhruba o 200 000 prodejů. Předzápasy na Fox Sports 1 sledovalo 697 000 diváků, což je přiměřeně průměrný výsledek (a od UFC 172 mírný pokles) Pojďme se ale podívat na to hlavní, tedy jednotlivé zápasy - začneme samozřejmě tím zásadním, tedy nečekaným vítězstvím T. J. Dillashawa nad Renanem Baraem . Hned na začátku si můžeme říct, že takovou výhru Dillashawa zkrátka nikdo nečekal. Dillashaw byl sázkovým outsiderem na úrovni -950 a jeho výhra tak historicky snese srovnání jen s jednou legendární událostí a tou je výhra Matta Serry nad George St. Pierrem. Každé z těchto překvápek ale fungovalo trochu jinak. Serra byl tehdy ještě trochu větší outsider (cca -1200) a navíc musel kvůli titulovému zápasu vyhrát celý TUF 4 turnaj, takže to bylo o to větší překvapení, ale jeho výhra otočkou by zase šla označit za náhodný zásah. Dillashaw náhodě naopak naprosto nic neponechal. Od úplného začátku zápasu byl lepším borcem, nenechával Baraa určovat tempo, výborně pracoval se vzdáleností a pohybem obecně (na úrovni na jaké ho zatím nikdo pracovat neviděl) a Baraa čtyři kola jasně přebodovával aby ho v pátém konečně dorazil. První knockdown si Dillashaw připsal už v prvním kole - a právě proto už se otřesený Barao do zápasu po zbytek večera vlastně nedostal. Výhra o to působivější, že Dana White veřejně před zápasem Baraa označoval za nejlepšího P4P (pound-for-pound) borce na planetě. A ani UFC tuhle výhru v žádném případě nečekalo - Dillashaw byl záskokem za Assuncaa a UFC si teď musí hrozným způsobem drbat hlavu, protože MMA gameska od EA Sports jde brzy do prodeje - a Dillashaw, momentální šampion bantamové váhy v ní bude úplně chybět. Pánové z EA Sports se tedy podle všeho pořádně zapotí, aby Dillashawa do hry dostali v první aktualizaci, protože se s ním zkrátka vůbec nepočítalo. Dillashaw každopádně konečně zlomil tristní bilanci Alpha Male týmu (1-6 v titulových zápasech) a stal se tak historicky prvním UFC šampionem týmu Alpha Male - a navíc Baraovi uštědřil první prohru po rekordních 32 zápasech bez prohry. Takhle nějak pak vypadala týmová oslava . Lví podíl má na Dillashawově výhře také kouč Duane Ludwig který sice v Alpha Male nyní končí, ale už potvrdil, že Dillashaw patří mezi jeho nejoblíbenější žáky a i do budoucna bude Dillashaw s Ludwigem trénovat i když to pro něj bude znamenat hodně cestování. Výhra Dillashawa každopádně zajímavým způsobem otvírá bantamovou váhu. Ve hře je rázem znovu exšampion Dominick Cruz který disponuje podobným stylem jako nyní Dillashaw, ve hře je samozřejmě jako první vyzyvatel logicky také Raphael Assuncao, kterému už titulový zápas utekl kvůli zranění - a který především Dillashawa loni v Brazílii porazil sporně na body, takže je jasnou volbou (a už se o zápas také hlásil s tím že během osmi týdnů by mohl začít trénovat) a ve hře by se rázem mohl objevit také John Dodson - ten sice jakožto neúspěšný vyzyvatel působí v muší váze, jenže Dillashawa v roce 2011 ve finále TUF 14 porazil. Takže by se nyní klidně mohl vrátit do bantamové váhy a díky dřívější výhře nad šampionem by měl cestu k titulu zřejmě rychlejší, než ve váze muší. Ve hře je pochopitelně také Renan Barao. Borec takového kalibru má určitě potenciál se vrátit a titul znovu získat - ale je tu pravda otázka, jak se s prohrou vypořádá. Barao zkrátka prohrávat není zvyklý, takže to pro něj bude možná hodně těžké. To také potvrzuje Dana White, který už v médiích naznačil, že teď teprve uvidíme, z jakého je Barao materiálu. Není bez zajímavosti, že Baraův trenér Andre Pederneiras se dožaduje okamžitého remače, ideálně v Brazílii, ale jeho požadavek pravděpodobně nebude vyslyšen, protože pro okamžitý remač tu není jasný důvod. Ani Dillashaw se na podobný nápod moc netváří. Tři obhajoby ještě automatický remač nezaručují, ten UFC dává spíše u těsných fightů nebo déle vládnoucích šampionů. A pak je tu také šéf Alpha Male týmu Urijah Faber. Ačkoli bezprostřední pozápasovou reakcí je u všech členů Alpha Male týmu obrovská radost, Faber je v tuto chvíli rozhodně v nejtěžší pozici. Působí totiž také v bantamové váze a ačkoli už o titul bantamové váhy dvakrát neuspěl (Cruz, Barao), vždy měl díky svým výkonům a popularitě šanci na třetí zápas. Dokud ale bude titul držet týmový kolega, ocitá se ve velmi nepříjemné pozici bez šance na titul. Pochopitelně pokud by se s Dillashawem nedohodli, že proti sobě nastoupí - to se ale v Alpha Male týmu zatím nikdy nestalo. Dillashaw už se také nechal slyšet, že je Faber jeho mentor a zápasit proti němu nehodlá. Dana White ale reagoval tím, že si raději počká co k tomu řekne Urijah Faber :) Mimochodem, Duane Ludwig už potvrdil, že kdyby na lámání chleba došlo, bude rozhodně stát v rohu T.J. Dillashawa. Dillashaw i Barao brali bonus 50 000 za zápas večera, Dillashaw se navíc napakoval dvojmo, protože bral zcela zaslouženě ještě dalších 50 000 za výkon večera. Co-main eventem byl souboj mezi dvěma zápasníky Olympijského kalibru: neporaženým Danielem Cormierem a stárnoucí legendou Danem Hendersonem. Zápas byl ale dle očekávání naprosto jednostranný - Cormier byl lepší silově (jelikož shazuje z těžké váhy a Henderson naopak nabírá ze střední, takže při vážení měl jen 199 liber), takticky i rychlostně - a pohazoval si v kleci s Hendersonem způsobem, jaký Henderson ještě nikdy nezažil. Tři kola jasné dominance zavřené RNC výhrou v třetím kole - a Cormier je ve frontě na titul polotěžké váhy. Alespoň on to tak jasně vidí. Veřejně už uvedl, že podle svého názoru už i v polotěžké váze předvedl dost (nehledě na jeho výkony v těžké váze) a měl by tedy čelit vítězi zápasu Jones vs. Gustafsson. Zároveň také jasně deklaroval, že si na titulový zápas hodlá počkat a už v mezičase další fight nehodlá brát. To je podle Dana Whitea velká chyba, ale co nadělá. Cormier s Hendersonem doslova vytřel klec, zápas byl ale bez jakéhokoli hrocení, Cormier byl rád, že čelil takové legendě a oba borci proti sobě opravdu nic neměli ( viz pozápasové foto ). Cormier proti Jonesovi zní velmi slibně, protože Cormier představuje zajímavou stylistickou výzvu a navíc se s Jonesem nemají moc rádi. A jak Cormier říká: Jestli budu chtít Jonese stokrát vzít na zem, tak ho stokrát na zem vezmu :) Ani Henderson, ve 43 letech momentálně nejstarší bijec v UFC se ještě do starého železa nechystá. Výsledky už sice nemá moc valné a i zápasy které v posledních letech vyhrál vlastně většinou prohrával, než rozhodl svou H-bomb, ale končit podle svých slov nechce. Cormiera sice nepřekvapil, ten si pumelici v pravačce pohlídal, ale ještě na to prý moc starý není (a to nyní i bez TRT). Robbie Lawler se vrací na cestu vyzyvatele solidní výhrou nad Jake Ellenbergerem. Lawler jasně ukázal, že ho těsná prohra s Hendricksem nezkrušila a je schopen dál operovat na nejvyšší úrovni MMA. Přestřílel Ellenbergera o 39 podstatných zásahů a dominoval zejména v druhém a třetím kole - ve kterém zápas zavřel pěkným zásahem do oka který Ellenbergera rozhodil a Lawler zakončil TKO kolenem na hlavu. UFC už také příliš nelenilo a booklo Lawlera proti Brownovi do hlavního zápasu večera na červencovém UFC on FOX 12 - což nelze považovat za nic jiného než atraktivní postojářský duel o pozici příštího vyzyvatele. Ellenberger to má horší. Poprvé v kariéře prohrál dva zápasy po sobě, není na něm vidět žádné zlepšování a v obou posledních zápasech byla příčina prohry poměrně jasná: Ellenberger se příliš zdráhal útočit a byl hodně pasivní. Tentokrát mu nepomohl ani sportovní psycholog s kterým se Ellenberger po porážce s MacDonaldem připravoval. I Dana White k tomu poznamenal, že jestli se chce Ellenberger vrátit na výsluní, čeká ho teď hodně práce (a měl tím na mysli hlavně změnu přístupu). Na Ellenbergerovu obranu nutno poznamenat, že zápasil po 301 dnech - což byla největší pauza jeho 37 zápasové kariéry. Takeya Mizugaki v bantamové váze přebodoval a ukontroloval Francisco Riveru . Ten měl sice jasnou silovou převahu, ale Mizugaki předváděl techničtější kombinace a vhodně prokládal souboj porazy a uštědřil tak Riverovi (10-3 MMA, 3-2 UFC) první bodovou porážku kariéry. Mizugaki je velmi zkušený UFC veterán (20-7-2 MMA, 7-2 UFC), světová šestka - a velmi nenápadně nashromáždil pět výher v řadě. Víc má v tuto chvíli v bantamové váze jen Raphael Assuncao (6) a Mizugaki tak brzy může získat pozici vyzyvatele - Barao nebo Cruz by pro něj v tuto chvíli vůbec nemuseli být marní soupeři. Rivera sice doufal, že jeho x-faktor (zakládá si totiž na tom, že má velkou ránu) mu vynese titulový zápas, to se ale v nejbližší době nestane, v pozdějších fázích zápasu totiž na zemi vypadal trochu odevzdaně. Zahajovací zápas PPV byl nejzvláštnější záležitostí večera. James Krause zasáhl v průběhu prvního kola Jamie Varnera lowkickem tak šikovně/šťastně/neštastně, že si Varner při došlapu zcela očividně těžce pochroumal kotník. Varner pak zbytek kola strávil doslova hopsáním po jedné noze a když byl několikrát donucen na druhou došlápnout, končilo to zpravidla pádem. Nebyl na to pěkný pohled. Varner prokázal obrovské srdce, když vydržel pokračovat až do konce prvního kola a dokonce přitom Krause trochu ohrožovat (a zabodovat i jedním porazem). Mezi koly byl ale naštěstí odmáván a nebylo mu dovoleno pokračovat (nebylo zcela zřejmé, jestli sám řekl, že má dost, nebo to první odmával jeho roh, nebo rozhodčí či ringový lékař). Situace to ale nebyla moc hezká a většina zúčastněných byla pořádně zkritizována s tím, že to měli zastavit daleko dřív. Také Dana White zmínil, že cornermani tam dávno měli hodit ručník - a realita mu dává za pravdu - po zápase se zjistilo, že Varner má zlomené dvě kosti a potrhané šlachy, takže dost zásadní záležitost. Situaci nepochybně nepomohlo ani to, že přivolaný ringový lékař Varnerovi na tu nohu navíc šlápl . Varner je tedy na nějakou dobu venku (ale zabodoval svým srdcem) a poprvé v kariéře prohrál tři zápasy v řadě. Šanci snad ale ještě dostane. Krause sice zvítězil, ale bylo to celé takové divné a jeho UFC kariéra je zatím vůbec taková bizarní. Krause se mimochodem před zápasem přiznal k tomu, že je vykrádačem: Půjčuje si prý techniky které se mu líbí od jiných borců. Bratry Diazovy si prý bere za vzor kvůli boxu, Šoguna Ruu kvůli agresivitě (v úvodních fázích kariéry), Anthony Pettise kvůli kopům. Michael Chiesa si zaválčil s Francisco Trinaldem , ale díky lepší fyzičce, aktivitě a o něco lepším zápasení z náročného a nepříliš pohledného souboje vyšel jako vítěz. Jak sám říká: na ošklivé zápasy mám asi nějaký talent. Pravdou ale je, že Chiesovy zápasy zas tak špatné nebývají - všech posledních sedm výher získal submisí a naposledy na body vyhrál v roce 2010. Tony Ferguson knockoutoval karatistu Katsunori Kikuna v prvním kole. Kikuno si nepohlídal vzdálenost a nechal se s rukama dole natrefovat do hlavy - zřejmě ho překvapil Fergusonův dosah. Ferguson nakonec končil zápas jedinou ranou v prvním kole poté, co měl Kikuna slušně rozdělaného. Kikuno tak prohrál KO poprvé ve své třicetizápasové kariéře. Ferguson naopak 13 z patnácti výher kariéry ukončil před limitem. A sám také tvrdí, že prostě chce být agresivním fighterem - jak také předvedl když během souboje s Kikunem zkusil „Imanari roll“ tedy agresivní leglockový útok alá Masakazu Imanari. Chris Holdsworth (6-0 MMA, 2-0 UFC), nejčerstvější vítěz TUF, si poradil s Chico Camusem . Holdsworth musí na postojařině ještě hodně zapracovat, ale jakožto člen Alpha Male zvládl Camuse ukočírovat převážně na zemi. Šlo ale o první zápas kariéry (včetně amatérských a TUF zápasů) kdy soupeře nedokázal odklepat. Výhra ho posunula o dvanáct příček do světové patnáctky kde pro něj ale vzhledem k relativní nezkušenosti bude asi hodně nebezpečno. Díky své výšce může ale na zemi dělat problémy kdekomu. Camus se mu ubránit zkrátka nedokázal, Holdsworth mu prošel guardem celkem třináctkrát a uspěl čtyřmi z šesti porazů. Zabodoval také 140 údery - ale většinou na zemi a nic dramatického. Zápas Mitch Clarke vs. Al Iaquinta se zpočátku dle očekávání vyvíjel dobře pro favorizovaného Iaquintu. Ten měl Clarka v prvním kole pěkně rozpracovaného a válcoval ho i v druhém kole, pak ale zachyboval v horní pozici na zemi a Clarke ho z nezvyklé pozice chytil do nádherného D'Arce choke. Iaquinta nestihl ani odklepat a usnul tři vteřiny před koncem druhého kola. Clarkeho parádní submise mu vynesla 50 000 bonusu za výkon večera a jak k tomu sám Clarke řekl: „Jakmile jsem zaslechl chroptění, věděl jsem že ty peníze jsou moje.“ Odklepat soupeře není pro Clarka nic nového - sedm z jedenácti výher kariéry má právě submisí, pravdou ale je, že teď se mu čtyři zápasy po sobě nic podobného nepovedlo. D'Arce choke navíc v UFC není zrovna běžný - Clarke byl teprve dvanáctým fighterem který něco podobného zvládl. Iaquinta ale na zemi chybuje poměrně často: Všechny tři porážky kariéry má právě submisí. Anthony Njokuani se vrátil po roční zápasové pauze proti Vinci Pichelovi - jenže neúspěšně. Njokuaniho Achillovou patou zůstává obrana proti porazům a Pichel ho zkrátka tři kola do žádné postojařiny nepustil a odnesl si tak jasné bodové vítězství. Pichelovi se tak podařilo částečně smazat dojem z toho jak s ním Khabilov před dvěma lety vytřel klec. Naopak Njokuani, který v sedmi UFC zápasech střídá výhry s prohrami se zdánlivě nedokáže posunout o úroveň výš a prohra s Pichelem je pro něj velkým zklamáním. Alespoň ale v UFC nikdy nepodlehl před časovým limitem, vždy jen na body. Sam Sicilia to s Aaronem Philippsem uhrál na body. V sedmnáctizápasové kariéře to po profi-debutu bylo teprve podruhé, co Sicilia vyhrál zápas na body (naposledy 16 zápasů a téměř sedm let zpátky). Jak ale sám Sicilia uznává, nebyl zrovna čas na nějaké frajeřinky - Sicilia si byl velmi dobře vědom skutečnosti, že prohra by pravděpodobně znamenala vyhazov a tak Philippse takticky zválcoval. A zahajovacím zápase večera pak trochu překvapivě Číňan Jingliang-Li přebodoval Davida Michauda . Bodová výhra to ale byla jen těsná. Šlo o souboj dvou debutantů a Jiangliang-Li se chtěl dostat do širšího povědomí, což se mu tedy rozhodně nepodařilo. Statistické zajímavosti: Sázkoví favorité vyhráli 7 z třinácti zápasů. Celkový čas 12 zápasů byl 2 hodiny 34 minut 28 vteřin. Dillashaw nasázel Baraovi celkem 140 podstatných zásahů. Šlo o rekord jeho kariéry (doposud to bylo 117 zásahů) a byl to také čtvrtý nejvyšší počet UFC historie v titulových zápasech (rekord byl stanoven nedávno: 158 zásahů Hendrickse proti Lawlerovi na UFC 171). Barao se trefil 64 zásahy. Dillashaw má v UFC už 427 podstatných zásahů - je tak v bantamu druhý za Takeyou Mizugakim (511). Na hlavu trefil Baraa 99 zásahy, Barao mu oplatil 42 trefami. Dillashaw měl 24 leg kicků, Barao 9. Dillashaw se stal prvním borcem týmu Alpha Male jež získal titul v UFC. Urijah Faber už neuspěl třikrát, Benavidez dvakrát a Mendes jednou. Zároveň je Dillashaw teprve čtvrtým šampionem v historii UFC jenž se do UFC dostal přes reality šou The Ultimate Fighter. Dillashaw je ale první šampion, který TUF nevyhrál. Stopka přišla v 2:25 pátého kola. Jde tak o třetí nejpozdější KO v titulovém zápase a šestou nejdelší stopku celkem. Dillashaw zkusil dvě submisi a má tak na UFC kontě už 11 pokusů o submisi -  je tedy v bantamu druhý nejsnaživější grappler. Před ním je jen Caceres (12). Zápasy často finišuje - čtyři z šesti UFC výher má před limitem. Barao prohrál KO poprvé v pětatřicetizápasové kariéře. Barao si ač otřesen ponechal dokonalou protiporazovou obranu. Dillashaw ho zkusil na zem dostat třikrát a ani jednou neuspěl. Barao už tak v UFC ubránil celkem 20 porazů, aniž by ho někdy někdo dostal na zem. Nikdo jiný v UFC nic podobného nedokázal. Cormier odklepal Hendersona v 3:53 posledního kola. To je druhý nejpozdější finiš submisí v UFC v tříkolovém zápase polotěžké váhy (Griffin odklepal Ruu v 4:45 třetího kola). Submisí Cormier naposledy vyhrál před deseti zápasy v roce 2010. Henderson tak naopak prohrál naposledy před 13 zápasy v roce 2008. Cormier přestřílel Hendersona o 46 podstatných zásahů - Henderson si praštil jen šestkrát. Neporažený Cormier (15-0 MMA, 4-0 UFC) má na kontě už třetího UFC/Strikeforce/PRIDE šampiona Dana Hendersona ve 42 zápasové kariéře zatím zvládlo dorazit jen pět mužů. Belfort, Anderson Silva a oba Nogueirové. Henderson navážil na 199 librách. Naposledy v polotěžké váze pod 200 liber navážil Lyoto Machida na UFC 70 v roce 2007. Henderson má nyní v posledních pěti zápasech bilanci 1-4. Lawler (23-10 MMA, 8-4 UFC) má v nynějším UFC turnusu bilanci 4-1.  19 z 23 výher kariéry má přitom KO/TKO, což je vstkutku smrtící procento. Jake Ellenberger (29-8 MMA, 8-4 UFC) utrpěl druhou KO porážku kariéry (37 zápasů) Mizugaki vyhrál pod hlavičkou Zuffa již devátý zápas. Rekord v bantamové váze drží Jorgensen (10), Mizugaki ale dorovnal Baraa a Cruze. Zápasy ale vyhrává Mizugaki hlavně na body. Šest ze sedmi UFC výher má právě na body (a 14 z 20 výher celkem). Celkem tak v UFC/WEC kleci strávil 3:24:20 což je v bantamové váze rozhodně rekord. Mizugaki má v UFC/WEC už 695 podstatných úderů a je tak druhý za Jorgensenem (703). Celkových úderů má ale 1159 a v tomto ohledu drží rekord. Čistě v UFC má pak Mizugaki 511 podstatných zásahů - a i zde tedy drží rekord. V souboji s Riverou si připsal jen 35 podstatných zásahů. Vítězové TUF byli v předzápasech bezchybní (3-0). Chiesa, Ferguson i Holdsworth své zápasy vyhráli. Účastníkům TUF jako takovým se v předzápasech celkově nevedlo špatně, měli celkovou bilanci 5-1. (výhry ještě Pichel a Sicilia, poražený jen Iaquinta) Chiesa přestřílel Trinalda o 98 úderů. Měl hodně silný hlavně nástup, jelikož měl v prvním kole Trinalda osedlaného a přebodoval ho 56-6. Celkové platy borců byly velmi solidní milion a 24 tisíc. Nejlépe placení borci: Robbie Lawler (200 = 100+100) a Daniel Cormier (170 = 85+85) s velmi lukrativními smlouvami. Nový šampion Dillashaw si přišel na celkem 136 tisíc, jenže 100 z toho byly bonusové odměny, Dillashaw tedy ve skutečnosti zápasí za 18+18 (a zřejmě bude požadovat razantní zvýšení platu). Nejlépe placení poražení borci byli Dan Henderson (100), exšampion Renan Barao (74) a Jake Ellenberger (68) který se pro UFC začíná stávat trochu drahý. Zbytek borců se pohyboval mezi 58 tisíci (Mizugaki) a osmi tisíci. Osm tisíc bylo minimum pro poražené debutanty (Michaud, Phillips), pak to stoupá po dvou tisících za vyhrané zápasy: Kikuno 10, Camus a Trinaldo 12 atd...