Muhammad Ali - The Greatest

Muhammad Ali je nejslavnějším boxerem a sportovcem tmavé pleti v historii. Bojoval se soupeři, s politiky, se sociální a rasovou nespravedlností. A přitom bavil skoro celý svět. Jeho prostředky nebyly vždy čisté, ale všichni mu pokaždé odpustili.

Třetí svět měl v 70. letech minulého století o svých ikonách jasno. James Brown vymyslel funk a zpíval o sexu a hrdosti na černou barvu pleti, pak přišel Bob Marley se svým reggae o míru a svobodě, Pelé byl pořád králem fotbalových trávníků. A nad nimi čněl Muhammad Ali.

Spotřební civilizace neměla takové hrdiny. Měla jich totiž desítky, možná stovky a střídala je jako ponožky. Ali se zjevil na začátku 60. let a zůstal hrdinou až do svého pádu o téměř dvě desetiletí později. Stal se ztělesněním boje s nespravedlností, když odmítl narukovat a jít válčit do Vietnamu proti třetímu světu. Tak jednoduché to tehdy bylo.

Ještě pod jménem Cassius Clay vyhrál olympijské zlato, v roce 1964 porazil Sonnyho Listona a získal titul mistra světa těžké váhy. Pak to přišlo. Stal se z něj Muhammad Ali a člen hnutí Černých muslimů a nakonec i pravověrný muslim. Pro „černou“ Ameriku a třetí svět se stal vzorem vzdoru.

Ali se stal hrdinou, protože v 60. letech minulého století boural tabu. Sport (a hudba) byly jedinou šancí pro Afroameričany, jak se měřit s bílou většinou. Ta ale dál určovala pravidla hry. Mimo tohle vyhrazené území neměli černoši šanci.

„Spousta černých chce být bílými,“ prohlásil Ali. A jal se to měnit. „Generace se s ním ztotožnily, žily jeho život, on zase žil ten jejich,“ cituje Observer dobové zdroje. „A co víc, on to byl, kdo jménem všech černých dokázal poslat bělochy do horoucích pekel.“

Část Ameriky i zbytku světa ho milovala, část nesnášela. Ne všichni Afroameričané se s Alim a jeho muslimy shodli. „Nemyslím, že bílá rasa je dílem ďábla a že černá komunita má vytvořit vlastní stát. S tímhle se prostě nemůžu ztotožnit, to je rasismus,“ řekl tenisový šampion Arthur Ashe.

Boxer Floyd Patterson zase prohlásil, že „Cassius Clay je hanbou černé rasy.“ Média šla ještě dál. „Aliho spojení s Černými muslimy je největší špínou amerického sportu. Od dob, kdy nacisté tleskali Maxu Schmellingovi, tu nic tak odporného nebylo,“ napsal New York Journal.

Alimu to na slávě a popularitě neubralo. Aby mohl být vzorem, musel ovšem vynikat. A v boxu byl úžasný, skvělý, jedinečný, bavič. Byl prostě ten Největší, The Greatest, jak o sobě velkohubě prohlašoval a jak to svět tak rád poslouchal. Ovšem pozor, nebyl neporazitelný.

Jenže vyhrál třeba největší zápasy své doby, které u televizních obrazovek sledoval téměř celý svět. V roce 1974 v Zairu v utkání proslaveném jako Rumble in The Jungle knokautoval bijce George Foremana, horu svalů na vrcholu sil.

Právě tehdy zřejmě použil špinavý trik. Má se za to, že jeho tým zařídil, aby provazy kolem ringu byly povolené nad běžnou míru. Ali se o ně opíral, odpočíval a snadno se nakláněl, aby se vyhnul Foremanovým šlupkám. Pak soupeře poslal k zemi a podruhé získal titul mistra světa.

Veřejnost mu od té doby dávala najevo přízeň a Ali najednou zjistil, že ho mají rádi černí i bílí.“

Rok nato na Filipínách v souboji známém jako Thrilla in Manilla udolal Joe Fraziera. Toho trenér neposlal do posledního kola zřejmě jen o pár vteřin dřív, než by to byl udělal na opačné straně Aliho kouč. Oba skončili na smrt vyčerpaní. Před soubojem Ali soupeře urážel a ponižoval způsobem, který by dnes snadno posloužil jako betonový podklad pro žalobu.

Potřetí (to do té doby nikdo nezvládl) se stal Ali šampionem v roce 1978. Byl Největší, ale prohrám se nevyhnul. Porazili ho Joe Frazier, Leon Spinks a třeba Ken Norton mu v roce 1973 navíc zlomil čelist (na to se přišlo až po utkání). Kdykoli Ali prohrál, jako by prý došlo k zatmění slunce, jenže právě i ty porážky ho zlidšťovaly a pomáhaly mu být žijící legendou.

Dodnes ale není jasné, proč ho jeho tým poslal do posledního zápasu kariéry. Byl unavený, neměl formu. Spekuluje se, že šlo – samozřejmě – o peníze a že právě tenhle výprask byl začátkem jeho současného onemocnění. Tehdy v roce 1981 Aliho zbil Jamajčan Trevor Berbick.

Povědomé jméno? Berbick se pět let nato stal obětí Mika Tysona. Dvacetiletý Tyson ho z ringu doslova vymlátil. Zuřivě, šíleně, zběsile. Pak přiznal, že to byla jeho pomsta za Aliho.

A co dělá legendární boxer dnes? Především bojuje s Parkinsonovou chorobou, onemocněním centrální nervové soustavy. A ani tento zápas nevzdává. I přes značný handicap se účastní hned několika humanitárních akcí. Ročně stráví na cestách téměř 200 dní. Před devíti lety se dokonce vydal coby posel míru přímo do válečné zóny. Jako čestný host OSN strávil několik dní v Kábulu.

V boxerském ringu jej zatím vystřídala jeho dcera. Paradoxně byl Ali vždy proti ženám mezi provazy. „Ženy nejsou stavěny na údery do prsou a obličeje... třeba pěstí. Hrozně to bolí,“ prohlásil. Geny však byly jaksi proti...

MUHAMMAD ALI

- Narodil se 17. ledna 1942 v Louisville jako Cassius Marcellus Clay

- V dobách slávy vážil kolem 100 kg a měřil 191 cm; jeho bilance je 56:5, z toho 37 zápasů vyhrál k. o.

- Jako první boxer získal třikrát titul mistra světa těžké váhy

- Tvrdí, že olympijské zlato hodil do řeky Ohio poté, co ho nepustili do restaurace kvůli barvě pleti; kopii medaile dostal v roce 1996 při Hrách v Atlantě, kde zapaloval olympijský oheň

- Byl členem hnutí Nation of Islam a v roce 1975 na muslimskou víru přestoupil, jméno Muhammad Ali nosil ale už od roku 1964

- Před 25 lety objevili lékaři u slavného boxera Parkinsonovu chorobu

- Většinu času tráví na charitativních akcích po celém světě

- Ve většině odborných anket bývá jmenován jako druhý nejlepší boxer všech dob (za Joe Lousiem nebo Sugar Ray Leonardem)

- Výzkum v 90. letech minulého století prokázal, že 97 % Američanů ví, kdo je Muhammad Ali

ALIHO HROZBY SOUPEŘůM

„Přemohl jsem krokodýla, přepral velrybu, medvěda složil na lopatky a lva rozbrečel. Spoutal jsem blesk, zabil skálu a zranil kámen. Jsem tak strašný, že i lékům se ze mě dělá špatně! A tebe zmlátím jako psa. Budeš prosit, abych přestal!“

Muhammad Ali před soubojem s Kenem Nortonem

„Být tebou, Joe, měl bych strach! Jsem totiž tak rychlý, že když jsem šel včera v noci v hotelu zhasnout světlo, byl jsem od dveří v posteli dřív, než byla na pokoji tma.“

Před soubojem s Joe Frazierem

„Létám jako motýl, bodám jako včela. Tvoje pěsti nemohou zasáhnout to, co tvoje oči neuvidí.“

Před soubojem s Georgem Foremanem

„Jestliže se ti v noci bude třeba jen zdát o tom, že jsi mě porazil, bude lepší, když se rychle vzbudíš a přijdeš se mi omluvit.“

Před soubojem s Floydem Pattersonem

ALIHO MOUDRA

O vtipech: „Víte, jaký je nejlepší druh vtipů? Říkat lidem pravdu do očí.“

O moudrosti: „Člověk, který vidí svět stejně ve dvaceti i v padesáti, je blbec, který promrhal třicet nejlepších let svého života.“

O boxu: „Je to jen má práce. Tráva roste, ptáci létají, vlny se rozbíjejí o pobřeží a já posílám lidi pěstmi k zemi…“

O svém jménu: „Cassius Clay bylo mé jméno, dokud jsem byl otrokem. Teď jsem svobodný muž a jmenuji se Muhammad Ali. To znamená „milý Bohu“. A trvám na tom, že kdokoli se mnou bude chtít mluvit, musí mě tak oslovovat.“

O lásce: „Láska je jako síť, do které se chytne srdce stejně jako ryba.“

O mlčení: „Říká se - mlčeti zlato. To však platí jen v případě, že vás nenapadá ta správná odpověď.“