Martina Jindrová - Letos neprohraji žádný zápas!

Připravili jsme pro vás rozhovor se skvělou českou kickboxerkou Martinou Jindrovou. Martina se nedávno stala profesionální mistryní Evropy WFCA v thajském boxu a tak určitě nadešel ten správný čas položit jí několik otázek.

Začněme rovnou aktuální věcí, máš za sebou čerstvý velký úspěch, řekneš nám k tomu trochu více?

Vyhrála jsem titul profesionální mistryně Evropy v thajském boxu asociace WFCA ve váze do 67 kg.

Jaká byla pravidla? Bylo to s lokty?

Nakonec nebylo. Původní dohoda byla thajský box s lokty, 5 x 3 minunty, ale nakonec to bylo bez loktů a 5 x 2 minuty. Nevím proč. Možná kvůli tomu, že to natáčel eurosport a soupeřka po zápase také přiznala, že viděla můj poslední zápas z Thajska a nechtěla se mnou zápasit s lokty.

Proti komu si bojovala?

Byla to německá zápasnice Joyce Jane Jah, které je 38 let a tímto zápasem se loučila se svou zápasovou kariérou.

Jak zápas probíhal?

Soupeřka byla ze mě hodně nervozní a v ringu to bylo znát. Myslím, že jsem byla ve všech kolech lepší, tvrdší a přesnější. U rozhodčích jsem vyhrála všechna kola. Bojovala jsem v Německu s Němkou, tak to asi muselo být hodně výrazné, když mi to dali.

Jak si se na tento zápas připravovala?

Připravovala jsem se především tři měsíce v Thajsku. Dva měsíce jsem byla na Phuketu a pak ještě měsíc v Bangkoku. Musím uznat, že poté, co jsem porovnala trénink v turistickém Phuketu a v Bangkoku, tak na Phuket už se za tréninkem nikdy nevrátím.

Byl to takový rozdíl?

Obrovský. Jak v přístupu trenérů, tak prostředím. Na Phuketu je vše přizpůsobeno na vydělávání peněz na turistech. V Bangkoku jsem se zabydlela v Watcharachai gymu a už bych neměnila.

Měla si v Thajsku zápas?

Ano měla jsem jeden a vyhrála jsem ho KO loktem z otočky (na zápas se můžete podívat pod článkem). Původně jsem si chtěla dát ještě jeden zápas v Bangkoku, ale zlobilo mě zranění stehna a dlouhodobé zranění zad, tak jsem raději před titulovým zápasem neriskovala.

Je ti teprve 21 let, ale na scéně bojových sportů se pohybuješ strašně dlouho, si musela začít hodně brzy?

Ja jsem začínala již v sedmi letech s karate, ale pak se tam nějak měnily pravidla a omezoval se kontakt, tak jsem v dvanácti letech přešla ke kickboxu do plzeňského klubu Narama. Ten mě ale vůbec nebavil, líbil se mi mnohem více box a pak se to zase úplně otočilo. Pak od 14 let už jsem jezdila trénovat i do Prahy.

A kde trénuješ v současnosti?

Trénuji v pražském Hanuman Gymu u Petra Macháčka, ale také záleží, kdo na mě má zrovna čas (směje se). Já se přiznám, že mě rozčilují hromadné tréninky, kde je hodně lidí, více mi vyhovují dopolední tréninky, lapy a tak. V současné době se krom Hanumanu připravuji především s Evou Líškovou, Mírou Šafrou a na lapy také chodím k Zdeňkovi Švamberkovi.

Kolik máš za sebou zápasů?

Mám kolem 65 zápasů, vyhrála jsem 55 z nich. V čistém thajském boxu s lokty mám 4 zápasy.

A co nějaké úspěchy, které by si ráda zmínila?

V profesionálním ringu je to určitě teď ten aktuální titul mistryně Evropy WFCA. V amatérech jsem šestinásobná mistryně světa a dvojnásobná mistryně Evropy. Naposledy jsem vyhrála mistryni světa v roce 2009 v asociaci WAKO. Což je titul, kterého si také hodně vážím.

Teď už se soustředíš pouze na profesionální kariéru?

Ano, já už bych chtěla zápasit jen s lokty (usmívá se). Ale to je hrozně těžký, sehnat pro to soupeřku.

Ty si byla součástí i prestižní organizace MPL, kde si ale hned v prvním zápase chytila šampiónku Julie Kitchen. Jak se ti s ní zápasilo?

Špatně (smích). Já už jsem tam jela hrozně odevzdaná s tím, že tam půjdu a nějak to dopadne a takhle se bojovat nedá. Kitchen v prvním kole zkusila klinč a zjistila, že jsem v něm slabá a už věděla, jak na mě. Myslím, že kdyby byl zápas pod K-1 pravidly, tak to bude vyrovnané, na to si věřím, ale takhle jsem na ní bohužel neměla. Ona je vysoká a já jsem nenašla žádnou slabinu, kterou bych mohla využít.

Co se vůbec stalo s MPL? Bylo pár turnajů a je ticho po pěšině.

Já sama nevím, ale podle mě jde o peníze. Psala jsem si s Cliftonem Brownem (pořadatel) a ten mi tvrdil, že to samozřejmě pokračovat bude, ale nebude to dřív než v květnu. Teď je květen a nic, tak nevím. Přiznám se, že by mi snad ani nevadilo, kdyby už to nebylo, zápasila jsem tam ve váze do 63 kg a to je pro mě hodně šibeniční. To hubnutí do této váhy mě hodně vysiluje a myslím, že i to se dost podepsalo na mém předchozím výkonu s Julie Kitchen.

A z jaké váhy to hubneš?

Má normální váha je tak 71 kg. Váhová kategorie do 67 kg je pro mě ideální, cítím se v ní silná.

Máš teď domluvený nějaký zápas?

Snažíme se něco domluvit v Holandsku, tak uvidím, jak to dopadne. Jezdím tam trénovat, tak mi pomáhají i shánět soupeřky.

Tréninky v Thajsku a Holandsku jsou hodně rozdílný, jak to zvládáš?

Mě holandské tréninky vyhovují mnohem víc, i si myslím, že pro zápasy v Evropě je to mnohem lepší příprava. Holandský tréninky jsou o dost kratší, rozcvičuješ se již v chráničích, pak se hned jde trénovat, žádný velký strečink, což teda zrovna mě moc nevyhovuje. A také se mi líbí, že spárují naplno. V Thajsku probíhají sparringy formou hry, což je dobrý, ale pro mojí přípravu nedostatečný. Thajci zápasí několikrát do měsíce, takže tvrdý sparring nepotřebují, ale já když jsem byla v přípravě na titulový zápas, tak jsem potřebovala spárovat a byl to problém. Obojí má něco do sebe, ale pokud bych si měla vybrat, pojedu raději trénovat do Holandska.

A nějaký další plány?

Já jsem se rozhodla, že letos neprohraji žádný zápas (smích). A taky bych hrozně ráda někdy zápasila ve Finsku.

Proč zrovna ve Finsku?

Tak zaprvé jsem tam nikdy nebyla a když jsem ještě trénovala na Phuketě, tak tam se mnou trénovalo hodně Finů a udělala jsem si tam spoustu kamarádů. Pak když jsem tam zápasila, tak jsem tam měla takový malý finský fanklub (smích). Ale je pravda, že v severských zemích se teď zápasí hlavně v MMA.

Když už si načala téma MMA, tebe by to třeba nelákalo?

Lákalo i nelákalo. Dokud se mi nezlepší záda, tak na to můžu zapomenout, protože bych nemohla trénovat zem. Ale kdyby přišla nějaká dobrá nabídka a já dostala hodně času na přípravu, tím myslím třeba rok, tak bych to klidně zkusila. Moje oblíbená bojovnice je Germaine de Randamie a ta se teď taky dala na dráhu MMA.

S tou si zápasila?

Ne ne, s tou ne, ale bylo by mi ctí, kdybych mohla, ale asi bych dostala strašně nařezáno. Já mám ráda agresivní styl boje, i z chlapů se mi líbí jak bojuje třeba Melvin Manhoef nebo z našich kluků třeba Jirka Žák.

Máš hodně nabitý režim, máš čas i na nějaké ostatní sporty?

Já mám hrozně ráda fotbal. Sama také hraju takovou pralesní soutěž. Jezdím se koukat na fotbal, když se hraje nějaký zajímavý zápas. Fandím samozřejmě Plzni (Martina bydlí kousek od Plzně - pozn.). Když nejsem zrovna v tvrdé přípravě, tak jsem dostala možnost trénovat s týmem starších žákyn SK Slávie Praha, čehož si, musím říct, hodně vážím.

Proč zrovna fotbal?

Já ani nevím, baví mě na to koukat, můj táta hrál celý život fotbal. A také mám hrozně ráda tenis.

Tenis?

Tenis je podle mě nejkrásnější sport.

Tak proč si nezačala hrát tenis?

Přesně tuto otázku jsem mým rodičům také dávala (upřímný smích). Proč mě nedali radši na tenis a vzali mě na karate. Ale já si za to mohla sama, když jsem byla malá tak jsem viděla náborový plakát, jak tom kluk kope do výšky a chtěla jsem to také umět a tak mě rodiče vzali na karate. Já jsem šikovná na všechny sporty, věřím, že kdybych takhle od mala hrála tenis, tak bych to třeba někam dotáhla.

Už mi tam chybí snad jen hokej …

(upřímný smích) Tak ten jsem chtěla také hrát, ale rodiče mi namluvili, že u nás hokej ženský nehrají a musela bych se odstěhovat do Kanady, tak jsem je přesvědčovala, ať se tam odstěhujeme.

Rodiče si s tebou asi dost užili?

To jo (smích).

Chtěla by si závěrem někomu poděkovat?

Určitě bych ráda poděkovala Petrovi Ottichovi za to, že mi domlouvá zápasy. Pak samozřejmě rodině a všem trenérům.

Díky za rozhovor!

Není vůbec zač.