Když jsem se cítil jako mistr světa aneb Trénink se Sugarem Leonardem

REPORTÁŽ – Když jsem se před dvěma týdny poprvé dozvěděl o možnosti zatrénovat si za tři tisíce korun s boxerskou legendou Sugarem Rayem Leonardem, zaujala mne, leč nakonec jsem touho po poznání ve své mysli zapudil.

Přítelkyně sice mojí lásku k boxu sdílí, otestovat její skutečnou sílu (řečí peněz), jsem se ale nakonec neodvážil. Čím více se příjezd slavného boxera blížil, tím více jsem svého slabošství litoval.

Když jsem ale v úterý měl možnost vidět nejlepšího boxera 80. let uplynulého století na vlastní oči, dokonce si s ním potřást rukou, rozhodl jsem se zariskovat. A hle, ono to vyšlo. Slovo dalo slovo a druhý den ráno jsem tak mohl sbalit své boxerské doplňky, nasednout do auta a vyrazit směr Delroys Gym na Andělu.

Než jsem ale dorazil, musel jsem nedobrovolně zdolat ještě jednu překážku. Jak už to tak bývá, když člověk spěchá, uvízl jsem v ranní pražské zácpě, která trvá tradičně celé dopoledne (ach ta skleróza). Na místo určení jsem tak dorazil s desetiminutovým zpožděním.

Jako vždy pozdě...

To ale pranic nevadilo. Rozcvička v podobě 500 metrového sprintu s taškou na zádech od auta do tělocvičny v nefalšované letní bouřce také není k zahození.

Navíc jsem dorazil právě včas, abych po krátkém protažení nastoupil na plac a předvedl mistru Leonardovi z očí do očí svůj přední direkt. Po krátké ukázce na lapě a následném vybídnutí ke stínování jsem si pro sebe zklamaně řekl: „Tak šampión ze mě fakt už nebude.“

K mému překvapení ale po krátké instruktáži týkající se držení těla při úderu a druhém „kolu“ s lapou na ruce olympijského vítěze a pětinásobného profesionálního mistra světa pěti různých váhových kategorií zaznělo z jeho úst se souhlasným pokýváním hlavou: „Skvělé. Máš přirozenou sílu, mohl bys sundavat soupeře jenom přední rukou.“

„Sakra, ze mě by ten šampión přece je být mohl,“ pomyslel jsem si a mé pocity štěstí doprovodilo vzájemné plácnutí si s mužem, který se na rozdíl ode mne šampiónem skutečně stal. Už kdyby v ten okamžik trénink skončil, byl bych spokojený. Jenže to byl teprve začátek.

...Ach to švihadlo

Následovala instruktáž o důležitosti švihadla, které podle Sugarovi poznámky není pro ženy, ale pro skutečné boxery, jenž se chtějí naučit koordinaci svého pohybu, odhadu i frekvenci úderů. „Sakra, ten šampión ze mě přece jen nebude,“ proběhlo mi hlavou.

Sice švihadlo nepovažuji jako někteří za podřadný cvik hodný žen, bohužel už při tělocviku na základce jsem zjistil, že taneční nohy mezi to málo mých sportovních předností rozhodně patřit nebudou.

Po rozcvičení se přešlo k radám na téma: odolnost trupu proti úderům soupeře. „Většinu svých protivníků jsem knockoutoval díky úderům na břicho, nikoliv na hlavu,“ potvrdil Leonard starou pravdu o tom, že strom se kácí od kmene nikoliv od koruny. Vše doprovodil ukázkou parádní spodního háku z přední ruky.

Následná show s hruškou, kterou mnozí (nejen) čeští boxeři v přípravě stejně jako švihadlo podceňují, mě utvrdila v tom, že tenhle téměř šedesátiletý nevelký černoch je vážně borec.

„Pomůže vám získat rytmus, najít vám ideální zápasové tempo,“ vysvětloval Leonard a my s neskrývaným obdivem hltali každé jeho slovo. Aby ne, vždyť tahle dvacetihlavá česká parta, do které jsem se (ne)úspěšně začlenil, patří mezi hrstku vyvolených z celého světa, které se podobné pocty dostalo.

Češi mají primát: Sugar poprvé vedl trénink

„Od Carla (Holnesse, manažera Sugara či Tysona, pozn. redakce) jsme se dozvěděli, že tohle je první trénink, který Sugar na podobné akci vede. Nikdy předtím to neudělal, stejně jako to, když v úterý vlezl do ringu ke klukům na promo akci k našemu galavečeru,“ prozradil mi později sportovní manažer Goldenboxing Promotions Michal Břetenář. A mě se už zase drala do hlavy věta začínající slůvkem „Sakra“.

Přestože tímto měl trénink pod vedením Sugara končit, nestalo se tak. Filip Miňovský, mimo jiné kouč například Martina Parlagiho, zavelel: „Bandáže, rukavice a jdeme se zahřát na pytle.“ Že by si americká legenda zašla na kafíčko a začala nám mezi tím podepisovat připravené plakáty, trika či další suvenýry?

Nikoliv, všechna minutová kola, kterých bylo celkem šestnáct, strávil sledováním jednoho každého z nás, aby mu poté případně úklonem hlavy naznačil, že by z fleku mohl jít do ringu zbít největší esa současného boxu, nebo mu poradil, co dělá špatně a jak to zlepšit, aby mohl vstoupit do ringu zbít největší esa současného boxu.

Až poté, co nás obešel všechny, došlo na menší autogramiádu a velké společné foto, kterým se snad budu moct jednou pochlubit dětem, vnoučatům, pravnoučatům atd... no všichni určitě víte, o čem je řeč.

Ty peníza za to fakt stály

Ještě než nasedl do tmavého auta, které jej odvezlo směr ruzyňské letiště, odkud odletěl za dalšími povinnostmi do Anglie, nezapomněl Sugar všem zúčastněným poděkovat, zatleskat a potřást si s každým pravicí.

Že nehraná spokojenost panovala na obou stranách dokazuje fakt, že stejně jako na úterní oficiální akci, tak i na uzavřený trénink pro partu vyvolených nestačil boxerské legendě vymezený časový limit, tolik hlídaný přísným manažerem Carlem. A že to nakonec nevadilo, dokázal při nástupu do auta po celé dva dny tolik pečlivě skrývaný Carlův široký úsměv.

Ten ostatně nehrál na tváři jen jemu. Těžko by se totiž našel člověk, který odcházel ze šatny tělocvičny zpět za svými denními povinnostmi zklamaný či dokonce zamračený. Ani já nebyl výjimkou.

Díky Sugare, ty prachy za to fakt stály...

FOTO Z CELÉ AKCE BUDOU K DISPOZICI BĚHEM NÁSLEDUJÍCÍCH DNÍ, STEJNĚ JAKO VIDEA JEDNOTLIVÝCH TRÉNINKOVÝCH ČÁSTÍ!

Jméno (povinné)

Nadpis (povinné)