FILIP SÝKORA: Maska nic neskrývá!

Přinášíme ukázku rozhovoru s Filipem Sýkorou, který poskytl pro aktuální číslo časopisu Bojová Umění, který právě v těchto dnech naleznete na novinových stáncích. Časopis můžete zakoupit i v elektronické podobě na webu Publero.com.

Do ringu vlétl jako kometa. V loňském roce válcoval jednoho soupeře za druhým. V Česku má jeden z nejtvrdších úderů, a proto je mezi fanoušky oblíbený. Ne už tolik mezi českými bojovníky, které jeho provokativní chování popuzuje. „Vím, že většina z nich mě nemá ráda a chce mě vidět prohrát," říká pro jednoho „bad boy" českého ringu, pro druhého jen dobrý „showman", který řekne své názory na rovinu a je mu jedno, kdo si co o něm myslí. Získal pás evropského šampiona WKF, ale na obhajobu nemyslí. Ani na zápas s Jirkou Žákem, o kterém se mluví a ve kterém by měl dojít ke konfrontaci mezi legendou a novým objevem českého bojového umění ve váhové kategorii do 84 kg. Zatím je to ale jen zbožné přání fanoušků...

Bojíte se rád? „Myslíte, jestli mám strach? Abych řekl pravdu, tak ani moc ne. Pokud máte na mysli předzápasovou trému, tak tu snáším docela dobře. Ale záleží na tom, v jakém rozpoložení se právě nacházím. To se odvíjí od toho, jestli jdu do ringu připravený. Než si na zápasovou zátěž zvyknu, chvilku to trvá. Potřebuji být proto před zápasem pořádně rozhýbaný a tím to ze mě celé spadne. Mám rád takovou střední cestu. Nesmím se ani nervovat, ani být úplně klidný.“

Jak to řešíte? „Dávám si hodinku před duelem sprinty. Musím se pořádně zahrát. Ale někdo to tak nemá. „Háša“ Hamršmíd mi třeba říkal, že těsně před soubojem se už moc nezpotí. Proto se mi občas stane, že když mám v jeden den víc zápasu, výkon v prvním duelu není z mé strany takový, jak bych si představoval. Jsem totiž jako takové staré, ale spolehlivé auto. To se musí nakopnout, zahrát motor a pak vás doveze bez problému, kam budete chtít.“

Dá se tedy říct, že když vstupujete do ringu, máte už za sebou obrazně řečeno dvě tři kola? „Těsně před nástupem do ringu mám takových pět rozhýbacích kol na lapách, které mě rozehřejí a zároveň k zápasu nabudí.“

Nejste z takové náročné přípravy před utkáním unavený? „Právě že ne. Hodinku před soubojem musím tělo stimulovat na zápas. Jedu naplno, že se mi chce téměř zvracet. Pak si samozřejmě vydechnu. Skoro se mi chce spát, jak jsem utahaný. Do zápasu ale nastupuji rozdýchaný, což je pro mě důležité.“

Když přípravu těsně před utkáním podceníte, je to pak na vašem výkonu znát? „Určitě. Stalo se mi to třeba před semifinálovým zápasem na Souboji Titánu, když jsem zápasil s Homolkou. Dostával jsem se do utkání pomaleji a než jsem se pořádně rozdýchal, už byl konec prvního kola.“

Ovlivní vaši psychiku i jiné vlivy? „Nemám třeba rád, když jsem v zápase favoritem. To se ode mne hodně očekává a tím se dostávám do zbytečného psychického tlaku. Když bojuji s papírově lepším soupeřem než jsem já, tak co se muže stát? Můžu jenom překvapit.“

Zbytek rozhovoru naleznete v aktuálním čísle časopisu Bojová Umění.