Být ve Sportovci roku? Pro box by to byla velká reklama, tvrdí Konečný

BRNO - Skvělí fanoušci, touha titul uhájit v domácí bitvě s Bajsangurovem. To byla slova, která často používal nový mistr světa v lehké střední váze organizace WBO Lukáš Konečný ve druhé části velkého rozhovoru pro Profiboxing.cz. Na závěr přidal i jedno velké osobní přání.

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU SI PŘEČTĚTE ZDE!

VŠE O GALAVEČERU V BRNĚ SI PŘEČTĚTE ZDE!

Jak s odstupem času samotný zápas hodnotíš?

Strašně děkuji divákům. A nejen v hale, hodně lidí podle mých informací sledovali galavečer po sportbarech a hospodách. Myslím si, že celý galavečer by díky tomu mohlo hodně pomoci boxu jako takovému. Je třeba na čtvrtek ale navázat a pokračovat.

A samotný duel jsi viděl jak?

Musím říct, že na druhou stranu mě fanoušci v hale ovlivnili a nabudili ke špatnému výkonu (směje se). Ta obrovská podpora v zádech zapříčinila, že jsem neboxoval vůbec tak, jak jsem měl a byl domluvený s trenérem.

Kouč Dzemski vypadal především po třetím kole hodně naštvaný…

Koukal jsem na to už ráno v televizi. Na videu jsem viděl, jak se Dirk tvářil, bylo vidět, že potom už na koučing rezignoval. Poznal, že si to stejně udělám podle svého. Mě to sice štvalo, ale jinak to nešlo. Chtěl jsem ho chtěl poslouchat, ale prostě jsem na zápas čekal příliš dlouho na to, abych se držel zpět.

Co jste si pak řekli po zápase v šatně?

Moc jsme nemluvili. Já jsem mu řekl, že ho chápu, probrali jsme to. Určitě mezi námi není žádný problém, vše je v pohodě.

Když jsme se bavili těsně před zápasem, tak jsi říkal, že se klidně může stát, že do čtvrtého kola nesundáš ty Larbiho, ale on tebe. A málem k tomu i došlo…

Jak jsem na to třetí kolo koukal na videu, vše začal zvedák na hlavu z pravé ruky, který jsem pocítil, trochu se mi rozjeli nohy. Byl to hned ten první úder v celé sérii od Larbiho, která potom začala. Ale paradoxně byl ten nejtěžší, zbytek jsem už pochytal do dvojáku. Nechtěl jsem riskovat, proto jsem tam jen stál a čekal, než se vystřílí.

A pak jsi sám přešel do útoku. Chtěl jsi mu tím ukázat, kdo je v ringu pánem a že jsi v pohodě?

Přesně tak. A myslím, že se mi můj záměr vyšel. Potom už jsem ten zápas měl pevně pod kontrolou a Larbi pomalu odcházel.

Na vlastní oči to vypadalo, že jsi nasadil od prvního kola hodně ostré tempo, vydržel bys ho celých dvanáct kol, kdyby bylo třeba?

Já si nemyslím, že bych nasadil nějak brutální tempo. Řekl bych, že jsem měl možná ještě tak třicet procent rezervu a že bych do Larbiho mohl případně šlápnout ještě více. Přišlo mi, že třeba začátky kol jsme se hodně šetřil a i po té, co jsem ho sundal, jsem se cítil v pohodě. Takže myslím, že tempo bych bez problémů vydržel i dvanáct kol. Dokonce si myslím, že i větší tempo.

Sliboval jsi, že Larbi dostane sežrat fakt, že na titulový zápas čekáš vlastně rok. Stalo se tak?

Bohužel pro něj si myslím, že ano. Co jsem ho pak viděl na dopingové kontrole i tiskovce, tak mi přišel hodně zabitý. I na té after párty v noci byl hodně tichý, unavený. Ale je to můj pocit, možná by sám řekl něco jiného.

Brňáci vyřadili v hokejovém play off Spartu, teď jsi ve svém rodném městě získal titul mistra světa. Praha nevládne ani ve fotbale. Dá se říct, že hlavní české město dostává na frak od okolí.

(Úsměv) Je reálné, že Bajsangurova, se kterým mám nyní boxovat, bychom dostali do Česka. A pokud ano, rád bych, aby zápas byl v Brně. Bez urážky si myslím, že si to zaslouží více. Zápas s Larbim to dokázal. Podpora fanoušků mi dokáže v ringu strašně pomoct, i když tentokrát to bylo trošku na škodu.

A dokázal bys proti Bajsangurovi své emoce případně ukočírovat?

Určitě ano. Proti Larbimu to nebylo jen kvůli fanouškům, podlehl jsem i vědomí toho, že jsem věděl, že na něj silově mám. Kdybych viděl, že jdu proti někomu silnějšímu, tak bych styl i taktiku samozřejmě přizpůsobil soupeři nebo bych respektive poslouchal trenéra více než proti Larbimu. (úsměv)

Hodně často v hale zaznělo, že lepší atmosféra na boxu v Česku ještě nebyla. Souhlasíš s tím?

Také v Ústí loni byl skvělý kotel, stejně jako před lety v Praze v Holešovicích na Claytona. Ale souhlasím. Co mohu soudit, tak čtvrteční atmosféra v Brně byla nejlepší, jakou jsem kdy zažil.

Co bys teda nyní vzkázal fanouškům?

Moc všem děkuji za tu obrovskou podporu. A doufám, že jsem fanoušky na oplátku potěšil a odvědčil jsem se jim výkonem i výsledkem.

Po zápase jsi říkal, že do Ameriky bys nešel, protože taková atmosféra se těžké zažije. Platí to stále?

Platí. Peníze jsou peníze, ale nechci se cpát za oceán jen kvůli lehce vyšším výdělkům než tady. V Česku či Německu jsem spokojený. Peníze jsou důležité, ale ne nejdůležitější. Kdyby to byl velký zápas s někým známým jako Miguel Cotto, Saúl Alvarez, Floyd Mayweather či Manny Pacquiao, tak bych samozřejmě neváhal, byl bych strašně rád. Ale někdo méně známý jen kvůli penězům? To rozhodně ne.

Máš jeden osobní sen, dostat se jednou do desítky v českém Sportovci roku. Párkrát jsi na desítku klepal, ale nepovedlo se. Myslíš, že letos by to mohlo vyjít?

Já osobně si myslím, že bych si zasloužil v ní být. Hrozně by mě to potěšilo u srdce, byla by to pro mě velká čest srovnatelná se ziskem titulu. A také bych byl rád proto, že by to pomohlo boxu. Kdyby lidé četli nebo viděli, že se nějaký boxer dostal do desítky ve Sportovci roku, ukázal se na vyhlašování, mohli by si říct, že by možná stálo za to, se někdy na nějaký box zajít podívat.

07. Duben 2012 | Rozhovory

Antonín Vavrda