Bojovník Kubín: Titul zůstane můj! Na narozeniny syna prohrát nemohu!

PRAHA – Loni v říjnu šokoval fanoušky a především svého soupeře Marka Schulze (32-1-7), když jej dokázal na jeho domácím galavečeru obrat o pás mistra světa GBU v super střední váze. Odveta byla pro oba jasnou volbou. Nyní se jej pokusí český rváč Bronislav Kubín (16-1-10) proti favorizovanému protivníkovi uhájit.

„Nejedu tam prohrát, nechci mu ten titul nechat. A kdybych přece jen prohrál, zadarmo vítězství nedostane," prozradil mimo jiné v rozhovoru pro Profiboxing.cz čtyřiatřicetiletý bijec z Lanškrouna.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

Jak se před první obhajobou titulu cítíš? Jak proběhla příprava?

Cítím se dobře, i když je pravdou, že se pomalu více než tréninku věnuji věcem okolo. Určitě bych mohl trénovat více, ale nemohu jednoduše práci zanedbávat. Ale snažil jsem se připravit pořádně, makal jsem pod dohledem Michala Břetenáře z Goldenboxing Promotions poctivě. Markovi ten titul vracet nechci.

Zmínil jsi ten trochu zajímavý paradox. Tvým manažerem byl dlouho Lukáš Konečný, na jaře jsi přestoupil do Goldenboxing Promotions k Michalovi Břetenářovi, přičemž není tajemstvím, že mezi sebou měli nedávno menší neshody...

Máš pravdu, je to trochu složitější, ale o tom bych se nechtěl takto veřejně bavit, to sem nepatří. Já vycházím z oběma výborně. Tenhle zápas mi ještě zařizoval Lukáš, ale přípravu už jedu pod Michalem, který mi dal tak trochu nový náhled na box, techniku, práci nohou. Začal jsem dělat věci, které jsem nikdy dříve nedělal, de facto se učím boxovat znovu, což mi přijde ještě těžší než, když jsem začínal.

Dá se říct, že si prostě s obou dvou bereš to nejlepší pro svojí kariéru...

Dá se to tak říct, i když bych nechtěl, aby to vyznělo nějak sobecky. Mám je oba rád, rád s nimi spolupracuji a další věci neřeším.

Má překopávání tvého stylu i něco společného s tím, že ti ne úplně vyšel prosincový zápas s Attilou Kissem?

Určitě jo, i když zároveň je třeba otevřeně říct, že mi prostě jeho styl neseděl. Je tvrdý, dobře se kryje, ne nadarmo potrápil dříve i Lukáše, respektive mu ustál všechna vypsaná kola. Je to strašně odolný boxer. Myslím si ale, že nyní bych se s ním popasoval lépe. Holt, když máš něco x let zažité a pak to změníš, střetávají se ti myšlenky v hlavě, to naučené a to nové, tak z toho často vyleze něco, co člověk skutečně nechce. Ale chce prostě čas a trénink.

Na druhou stranu to byla i hodně dobrá volba soupeře, Schulze je sice trochu jiný level, ale podobný styl boxera. Tvrdý, silový, odolný...

Určitě, akorát Attilovi jsem dokázal stát a nemusel jsem se tolik pohybovat, prostě jsem si na něj i dost věřil, což asi není dobré. U Marka jsem po dvou kolech poznal, že kdybych mu stál na ráně, tak bych měl problémy. Je to prostě větší tele, ještě silnější než Attila.

Čekáš od něj tento jeho zažitý styl?

(Pousměje se) To je právě to, co s trenéry nevíme.

A kdyby náhodou styl změnil, máte plán B?

Ten není. Prostě pokud vyrukuje s něčím novým, tak budu muset improvizovat. A pokud bude vše při starém, tak budu prostě pokračovat v tom, co minule. Jen s tím začnu dříve a uvidíme, jak to dopadne.

Když se tak o tom teď bavíme. Je pro tebe lepší, že jdeš do druhého souboje s někým koho znáš nebo naopak těžší v tom, že víš, co udělá, ale máš zároveň obavy z toho, že přijde nyní s něčím novým?

Jak říkáš, je to dvousečné. Je určitě dobře, že ho znám, ale na druhou stranu musím doufat, že se nepřeučoval. Z toho, že změnil styl, mám určitě nějaké obavy. S nimi do zápasu asi i půjdu, ale když náhodou vyhraje, rozhodně nedostane vítězství zadarmo.

Ty obavy jsou do určité míry ale i dobrým znamením. Pokud ti na něčem záleží, je dobré cítit takové to chvění než to vše vypukne...

Přesně jak říkáš. Pamatuji si to z amatérů a bylo to i teď s Kissem. Když jsem šel do zápasu moc suverénně, beze strachu, tak jsem prohrál, protože toho soupeře prostě trošku podceňuješ. S Kissem to bylo podobné, i když jsem dokázal vyhrát. Takže teď jsem za tu nervozitu před zápasem celkem rád. Je to sice hnusný pocit, co si budeme povídat, zvláště, když jdeš až poslední zápas a několik hodin čekáš, ale co se dá dělat. Je fakt, že nakonec se už do toho ringu i těšíš a na nervozitu nemyslíš.

Tak Lennox Lewis si před zápasy vždycky ještě v šatně na pár desítek minut zdříml, nyní to i doporučil svému svěřenci Davidu Priceovi. Co zkusit tohle?

(Směje se) To by bylo krásné, ale taková hvězda já rozhodně nejsem. Jsem rád, když mám v šatně lavičky, většinou spíše jen židle. Ještě holt nejsem v takové pozici...

To je pravda, na druhou stranu se tvoje pozice změnila. Minimálně ze žebříčkového pohledu jdeš do zápasu tentokrát coby favorit!

Sice tam jedu jako favorit, ale ve finále je to tak, že v podstatě může více ztratit pořád ještě Marco. On ten titul chce získat zpět, galavečer spoluorganizuje, takže pro něj by byla větší ostuda, kdyby jej nezískal, než pro mě o něj přijít. Tak to vnímám já, takže díky tomu se zbavuji toho stresu. Ta psychická zátěž je více na něm, všichni se tam půjdou podívat na něj, už podruhé. A pokud by své fanoušky, plnou halu zklamal podruhé za sebou, bylo by to hodně špatné. Já mu ten pás ale nechat rozhodně nechci. Navíc v den, kdy má můj malý narozeniny.

Takže zase slib synovi a dárek tentokrát přímo k dortu se svíčkami?

Je to tak. Před tím prvním zápasem jsem mu titul slíbil a to byla motivace pro poslední kola, abych je vydržel, abych se nezastavil a Marco nikde mne nechytil. A tentokrát ta motivace nebude o nic menší, prohrát titul na šesté narozeniny kluka nechci.

A pojede s tebou?

[…]