Badr Hari - Buď se teď změním anebo nikdy!

V holandském časopise Panorama vyšel velký článek o holandském kickboxerovi Badr Harim, který v současné době neprožívá zrovna dobré období. Součástí článku byl také velmi aktuální rozhovor s tímto zajímavým borcem, jehož překlad Vám nyní přinášíme. Vzhledem k událostem poslední doby Hari nedává mnoho rozhovorů, o to více si myslím, že je tento článek pro naše čtenáře zajímavější!

Patříš k nejlepším bojovníkům světa, vyděláváš spousty peněz, vše co se po tobě chce je, aby si tvrdě trénoval. Tak co je špatně?

Podívej, já nehledám žádný výmluvy, ale chci něco vyjasnit. Od mých 18ti let jsem v záři reflektorů. Vydělal jsem dost peněz, zvlášť poslední roky. Díky tomu je mi věnována spousta pozornosti, spoustu lidí mě obdivuje a má mě za vzor. Tohle všechno je skvělý, ale když pokračuje příliš dlouho, může tě to rozhodit z rovnováhy. To se přesně stalo i mě, nic víc.

Jako filmové hvězdy, kterým se dostává spoustu pozornosti a berou věci jako samozřejmost?

Osobně si myslím, že být na vrcholu v bojových sportech je mnohem intenzivnější než být filmová hvězda. Aspoň teda pro mě. Tolik věcí závisí na těch několika minutách v ringu. Pokaždé. Jsi zodpovědný za přísun peněz pro sebe i ostatní v týmu. Musíš ty peníze vydělat a je na tobě tolik zodpovědnosti, kritiky stejně tak. A tohle nenastává až poté, co zazní gong prvního kola, ale dávno před tím.

Ale v ringu si jasně překročil hranici. Miliony lidí toho byli svědkem.

Ano. Bylo to hloupý, na to není žádná výmluva. Porušením pravidel jsem zranil svého soupeře, který se sám na tento zápas tvrdě připravoval a já mu odepřel jeho nárok na férový boj. Stejně tak jsem zklamal diváky a mé okolí. Jsem špatným příkladem pro mladé bojovníky. Takže ve výsledku každý vlastně prohrál... díky mě.

Tak proč si to udělal?

Kdybych jen věděl. Bylo to hloupé na všech frontách. Nejen pro sport, ale také pro obchod. Udělal jsem tuhle chybu dvakrát a stálo mě to dost peněz. Stejně tak můj tým, který z těch peněz žije. Udělalo mi to špatné jméno. Ale není to tak, že bych šel do ringu s tím, že až bude “break” tak já stále pudu do svého soupeře. Prostě se to stalo.

Porazil jsi kickboxovou legendu Peter Aertse a projevil mu úctu. Stejně tak Semmy Schiltovi, který tě knockoutoval a vyhrál turnaj K-1 si projevil úctu a objal si ho, když držel v ruce šek na 400 tisíc dolarů.

Mám přirozený respekt pro bojovníky, kteří jsou skuteční válečníci. Jako Peter. Jsem přesně takový, když jdu do ringu, chci dominovat a vyhrát. Nejlépe KO, protože tak jasně ukážeš že jsi silnější. A tak riskuji. Je to něco uvnitř mě. Knockoutoval jsem Semmyho v předchozím zápase. Vrátil se zpět tvrdý a silný, mám pro to respekt. Nekteří bojovníci nejsou takový, raději pinkají zápasy na body a líbí se jim takhle vyhrávat. V tom je rozdíl. Možná i proto občas ztrácím kontrolu. Ale je to pořád špatně bez ohledu jak se na to dívám.

A v osobním životě se umíš ovládat?

Můj život není moc stabilní, často nechávám emoce, aby mě vedly. I ve vztazích. Snadno se rozptýlým a pak je pro mě těžké se soustředit. A ano, jsem ten typ člověk co si rád dělá věci po svém. Ale myslím, že to tak má být, když jste profesionální sportovec. Jsem oddaný svým přátelům a rodině. Jsem vznětlivý, ale ve většině případů se dokáži kontrolovat. A když ne, jsem za to náležitě potrestán. Chodíval jsem pomáhat dětem, které mají problémy s chováním jako já. Bavilo mě to moc, zjistil jsem že jsem k nim měl velké předsudky.

Jsi podezírán z napadení vyhazovače v klubu a hledá tě policie, ale v současné době jsi v zahraničí. To ti v situaci nepomáhá. Proč prostě nespolupracuješ při vyšetřování?

Můj právník a já jsme několikrát nabízeli, že se dostavím ale nebylo to potřeba, protože já nejsem podezřelý. Moje jméno bylo stále propíráno a mí blízcí do toho byli zataženi a mě bylo jasné, že jsou všichni zaujatý proti mě. Že lidi mají vůči mě předsudky mi bylo zřejmé už v Amsterdam Aréně. Měl jsem pocit, že nemám moc šancí na spravedlivý proces. A ten jsem chtěl, protože bych dokázal, že s tou rvačkou nemám nic společného. K tomu pak přišel ten incident v Aréně a už toho bylo na mě moc. Neměl jsem sílu se s tím vším vyrovnat a tak jsem se snažil od toho utéct. Nebylo to moc chytré, uznávám, ale chtěl jsem čas, abych vše viděl trochu s odstupem. Pokud se mi to podaří, a věci se budou lépe vyvíjet, samozřejmě se vrátím a budu spolupracovat.

A pak?

Pak udělám ten největší návrat do ringu jako svět zažil (usmívá se). Možná opět v Aréně příští rok. Určitě ne dříve. Japonci mi nabídli hodně peněz, abych pro ně ještě letos zápasil. Ale nemám kam spěchat. Je mi 25 let, a je pravda, že občas si připadám velmi starý. Buď se teď změním anebo nikdy. Chci být skutečným vzorem, vedoucí tváří tohoto sportu. Chci znamenat pro kickbox, co Muhammed Ali znamenal pro box, to je můj ideál.

Zdroj: Panorama